Rakouská severozápadní dráha

Mapa tratí ÖNWB (červeně jsou vyznačeny tratě sesterské společnosti SNDVB).

Rakouská severozápadní dráha (německy k. k. priv. Österreichische Nordwestbahn, zkratka ÖNWB) byla soukromá železniční společnost, která během své existence vybudovala asi 1400 km železničních tratí na území dnešního Česka a Rakouska. Byla sesterskou společností Jihoseveroněmecké spojovací dráhy (SNDVB).

Historie

V lednu 1862 podala KFNB žádost o koncesi na stavbu dráhy ze Stockerau přes Gmünd a České Budějovice do Plzně s odbočkou do Znojma (s nápadem na tuto dráhu přišli bratři Kleinové). StEG na to reagovala v září 1862 žádostí o koncesi na propojovací dráhu z Gross-Enzersdorfu přes Mistelbach, Laa, Znojmo a Jihlavu do Kolína. Rakouská vláda obě žádosti v září 1863 zkusila řešit kompromisem, kdy udělila společnosti KFNB předběžný souhlas s výstavbou výše uvedené tratě, ale s povinností vybudovat dvě odbočky: Platt – Znojmo a Gmünd – Tábor – Praha. Společnost StEG směla postavit trať přes Laa a Znojmo do Kolína se spojovací tratí Znojmo – Tetčice – Brno. Oběma budoucím tratím však nebyla přiznána státní záruka, a tak oba plány padly.

O projekt bratří Kleinů pro KFNB projevilo roku 1864 zájem konsorcium v čele s Janem Adolfem knížetem Schwarzenbergem, kteří o pár let později postavili garantovanou Dráhu císaře Františka Josefa. Ve stejném roce projevila o severozápadní trasu vážný zájem společnost Jihoseveroněmecké spojovací dráhy (SNDVB), která budovala železniční síť v severovýchodních Čechách s napojením na pruské Dolní Slezsko. Cílem společnosti bylo protáhnout svou železniční síť z Pardubic dále na jih, aby nemusela využívat služeb StEG a mohla vozit uhlí z podkrkonošských dolů přímo do Vídně. Stát byl velkým věřitelem SNDVB, a proto již v únoru 1865 mohla SNDVB zahájit přípravné projektové práce na dráze z Pardubic přes Německý Brod, Jihlavu a Znojmo, která se měla napojit na Dráhu císaře Františka Josefa. Žádost o koncesi byla podána v listopadu 1866.

Český zemský sněm uložil 18. prosince 1866 zemskému výboru, aby projekt dráhy Pardubice – Jihlava projednal s odborníky a předložil vládě svou zprávu o tomto projektu důležitém pro celou zem. Odborná komise svolaná 5. února 1867 konstatovala, že jak dráha Kolín – Německý Brod – Jihlava, tak dráha Pardubice – Německý Brod – Jihlava jsou nejen užitečné, ale také nezbytné, ba dokonce nepostradatelné. Protože jejich trasování bylo částečně shodné, měla je postavit jedna společnost; v případě udělení garancí pro tyto tratě dvěma firmám by však trať Jihlava – Kolín neměla být s ohledem na nutnost zachování volné soutěže přidělena společnosti StEG.

V lednu 1867 přibyli dva další zájemci ze středních Čech: první sdružení v čele se starohrabětem Franz Josefem Salm-Reifferscheidem z Čáslavi usilovalo o dráhu z Kolína přes Jihlavu na Vídeň, druhé v čele s knížetem Hugo Thurn-Taxisem z Nymburka chtělo stavět trati Kolín – Mladá Boleslav. Aby se rozhodovací proces urychlil, sloučila se v září 1867 obě sdružení v jedinou korporaci s žádostí o koncesi na dráhu z Mladé Boleslavi přes Kolín a Jihlavu do Vídně.

Na podzim 1867 se obě sdružení spojila se SNDVB a v prosinci 1867 ministerstvo obchodu poslalo do parlamentu návrh koncesního zákona na „Rakouskou severozápadní dráhu“. Příslib státní garance přilákal pozornost konkurenčních společností KFNB a zejména StEG, ale ty „nesměly projít“. Vůči StEG panoval běžný odpor vůči „cizákům“ (byla to francouzská společnost) a kromě toho se obecně čekalo, že vpuštění dalšího hráče na trh bude znamenat snížení přepravních tarifů.

Panská sněmovna schválila zákon 16. května, dne 1. června 1868 jej podepsal císař. Na základě zákona byla dne 8. září 1868 vydána pro korporaci knížete Thurn-Taxise, starohraběte Salm-Reifferscheida, bankéřů Ludvíka z Haberu a Bedřicha Schwarze ve spolku s Jihoseveroněmeckou spojovací dráhou koncese na 90 let ke stavbě a provozování k. k. priv. Österreichische Nordwestbahn (ÖNWB). Stavba měla být zahájena do tří měsíců a dokončena v rozmezí tří až pěti let.

Literatura

• Geschichte der Eisenbahnen der Oesterreichisch-Ungarischen Monarchie. I. Band. II. Theil. Wien: Karl Prochaska, 1898. 566 s.
• HORN, Alfred. Die Bahnen Österreich-Ungarns. Band 1, Die Österreichische Nordwestbahn. Wien: Bohmann Verlag, 1967. viii, 211 s., [32] l. obr. příl.
• KACETL, Jiří. 140 let Severozápadní dráhy: minulost a budoucnost nejkratšího dopravního spojení Vídně a Berlína = 140 Jahre der Nordwestbahn: Vergangenheit und Zukunft der kürzesten Verkhersverbindung Wien – Berlin. Vydání 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 2013. 52 s. ISBN 978-80-86974-11-8.