Severní dráha císaře Ferdinanda

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete pomoci Drážní Wiki tím, že ho vhodně vylepšíte, pokud k tomu máte oprávnění.

C.k. priv. Severní dráha císaře Ferdinanda (německy k.k. privilegierte Kaiser Ferdinands-Nordbahn, zkráceně KFNB) byla železniční a důlní společnost, která postavila první parostrojní železnicí na území Rakouského císařství i Česka, vedoucí z Vídně do Bochnie. Dráha byla – s výjimkou Báňské dráhy a dolů – zestátněna v roce 1906, důlní část pokračovala jako samostatná společnost s názvem Severní dráha Ferdinandova až do roku 1945, kdy byly doly této firmy znárodněny a začleněny do Ostravsko-karvinských dolů.

Před vznikem společnosti

Historie KFNB začíná v březnu roku 1829 návrhem Franze Xavera Riepla na stavbu koněspřežné železnice z Vídně k severomoravskému uhelnému revíru, vítkovickým železárnám (založeným na základě Rieplova návrhu) a dále k solným dolům ve Věličce. O návrh se začal zajímat Salomon Mayer Rothschild, který vyslal Riepla v roce 1830 na studijní cestu do Anglie. Návštěva na Riepla zapůsobila a přiměla ho změnit způsob pohonu – namísto koní mělo jít o parostrojní železnici. Po Rieplově návrhu Rothschild poprvé požádal císaře Františka I. o souhlas se stavbou, ale byl odmítnut. Po nástupu císaře Ferdinanda I. předložil Rotschild žádost znovu, s významnou podporou Metternicha a hraběte Kolovrata.

Počátky historie

Dne 1. března 1836 začal úpis akcií společnosti, tento den lze považovat za datum vzniku firmy. Kromě Rotschilda patřili mezi hlavní akcionáře Metternich i Kolowrat. Z prvních 12 tisíc akcií zakoupil Rotschild dvě třetiny pro sebe. O tři dny později – 4. března 1836 – udělil vídeňské pobočce Rotschildova frankfurtského bankovního domu císař Ferdinand I. privilegium ke stavbě železnice Vídeň – Bochnia s odbočkami do Brna, Olomouce a Opavy. Text privilegia byl téměř shodný s privilegiem vydaným F. A. Gerstnerovi pro stavbu budějovicko-linecké koněspřežky.

Georg Simon Freiherr von Sina, největší konkurent rakouských Rotschildů, a banka Arnstein & Eskeles se pokusili stavbu zdržet. Na druhé schůzi akcionářů vznesl Ludwig von Pereira-Arnstein z banky Arnstein & Eskeles různá obvinění týkající se odhadovaných nákladů a kvality technického projektu. Rothschild a Riepl dokázali tato obvinění vyvrátit jen s obtížemi, a pouze částečně. V říjnu 1836 Rothschild vyvolal zásadní hlasování výboru akcionářů o tom, zda má být stavba zahájena nebo celý podnik rozpuštěn. Pro stavbu hlasovalo 76 z 83 zástupců a následně Sina a zástupci banky Arnold & Eskeles rezignovali.

Stavba prvního úseku z Vídně do Břeclavi byla zadána třem firmám. Bratrům Kleinovým byly přiděleny zemní práce a zděné mosty mezi Vídní a Gänserndorfem za 176 000 zlatých. Spodní stavba z Gänserndorfu do Waltersdorfu připadla podnikateli Felici Tallachinimu za 212 000 zlatých. Poslední úsek do Břeclavi získal podnikatel Mikšík za 95 000 zlatých, ale už od počátku s ním byly problémy a jeho úsek proto převzal Tallachini.

První úsek Nordbahn

Vlastní stavební práce začaly roku 1837 na 13 km dlouhém úseku Floridsdorf – Deutsch-Wagram, na kterém se stavitelé učili a získávali praxi. Ředitelem stavby byl dvorní rada Hermenegild von Francesconi. První pokusné jízdy proběhly ve dnech 13. a 14. listopadu 1837, oficiální zkušební jízdy pak ve dnech 19. a 23. listopadu. Během druhého dne zkušebních jízd ve vlaku seděli i pozvaní hosté a 23. listopad 1837 je proto označován jako datum otevření první parostrojní železnice v Rakousku. Osobní vlak dle vyhlášeného jízdního řádu po trati projel až 6. ledna 1838.

První parní lokomotivy, objednané v Anglii, dorazily do Vídně v březnu 1837, výcvik strojvedoucích byl prováděn na testovací dráze ve vídeňském Prateru. Prvním strojvedoucím se stal Carl Grundmann.

Další úseky

Otevírání dalších úseků Severní dráhy z Deutsch-Wagramu probíhalo postupně. Vyměřování v terénu probíhalo od léta 1836, stavební práce začaly o rok později. Stavbu úseku z Wagramu do Břeclavi řídili inženýři Kudriaffsky a Bretschneider, odbočky do Brna Carl Ghega. Vlastní stavbu prováděly opět již známé firmy – Felice Tallachini stavěl úsek z Břeclavi do Horních Heršpic a Kleinové úsek z Horních Heršpic do Brna. Úsek Kleinů byl sice výrazně kratší, ale jeho součástí byl 637 metrů dlouhý několikadílný most v Brně. Do Břeclavi přijel první vlak 6. června 1839, do Brna 7. července 1839.

Výstavba dalšího úseku Břeclav – Přerov byla opět rozdělena mezi firmu Felice Tallachiniho, která stavěla z Břeclavi do Spytinova (dnes Spytihněv), a firmu bratří Kleinů (ze Spytinova do Přerova). Zkušební jízda na 54 km dlouhém úseku mezi Břeclaví a Starým Městem proběhla 27. března 1841, pravidelně tu ale vlaky začaly jezdit až po dokončení stavby celého úseku, tedy od 1. září 1841.