Železniční trať Rokycany – Nezvěstice

Soubor:ZelTrat-Rokycany-Nezvestice-osm.jpg

Mapa tratě Rokycany – Nezvěstice, OSM

Železniční trať Rokycany - Nezvěstice je jednokolejná regionální dráha východně od Plzně o délce necelých 27 km, spojující dvě hlavní tratě Praha – Plzeň a České Budějovice – Plzeň.

Historie

Ložiska černého uhlí o vysoké jakosti u Dobřívi byla objevena v roce 1854, o rok později jeho těžbu zahájili podnikatelé Franz Jahnl a Adolf Grimm, kteří odkoupili kutací práva a pronájem důlních měr. Vytěžené uhlí bylo nejdříve zpracováváno v místní koksovně, později i v Ringelově koksovně v Rokycanech.

V listopadu 1865 získal Jahnl svolení České západní dráhy k napojení dolu u Mirošova uhelnou dráhou na železniční stanici Rokycany. Koncese ke stavbě byla vydána 3. února 1866, ke stavbě dráhy však kvůli válečným událostem nedošlo. Oba podnikatelé po zjištění, že sami nemají dostatečný kapitál na další rozšíření svého podnikání, odprodali svou firmu brněnským bankám. V roce 1868 tak vznikla společnost Mirošovské kamenouhelné těžařstvo (Miröschauer Steinkohlen Gewerkschaft). Ta ještě téhož roku uzavřela 14. prosince smlouvu s Českou západní dráhou o stavbě přípojné uhelné dráhy z Rokycan do Mirošova. Stavba proběhla velmi rychle a 27. května 1869 byla dráha zprovozněna jako vlečka v úseku dlouhém 9,6 km do dnešní stanice Mirošov. Provoz zajišťovala Česká západní dráha.

V roce 1879 získala společnost povolení převážet uhelnými vlaky i zaměstnance mirošovských dolů (jednalo se celkem o 30 dělníků a řemeslníků).

Koncesi ke stavbě další trati do Mirošova z opačné strany, ze stanice Nezvěstice na Dráze císaře Františka Josefa získali 9. května 1881 Jan Muzika a Karel Schnabel, kteří také odkoupili od Mirošovského těžařstva jeho vlečku pro svou společnost České obchodní dráhy. Úsek z Nezvěstic byl postaven v letech 1881 až 1882, provoz byl zahájen 27. května 18691. srpna 1882. Veřejná doprava na celé trati z Rokycan do Mirošova byla zahájena přesně o rok později 1. srpna 1883, od 15. června 1889 byla zavedena přeprava osob. Po zestátnění soukromých společností roku 1908 převzaly dráhu Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), po vzniku Československa ČSD.

V roce 1912 jízdní řád obsahoval pět smíšených párů vlaků 2. a 3. třídy z Rokycan do stanice Mirošov město, z nichž jeden jezdil dál až do Nezvěstic. Kromě toho jezdil ještě jeden pár vlaků Mirošov – Nezvěstice.

Po druhé světové válce přicházejí na trať motorové vozy M 131.1, ovšem část osobních vlaků je nadále vedena v parní trakci. U Hrádku vzniká rozsáhlý komplex nových hutí a válcoven, rozvoj průmyslu pokračuje v celém údolí Klabavy podél železniční trati. Díky tomu je zejména v úseku Rokycany – Mirošov silná osobní doprava; pro vedení těžkých nákladních vlaků na vlečkách je na trať dokonce přidělena velká parní lokomotiva řady 534. Parní lokomotivy řady 433 byly na lokálce nahrazeny motorovými lokotraktory T 435 (720) v roce 1973. Až do roku 1981 se ovšem občas v Mirošově objevily i velké parní lokomotivy řady 556 a motorové T 669.1 (771). Tři staré rokycanské turnusové vozy M 131.1 nahradily nové vozy řady 810 v roce 1981. Po roce 1989 došlo k silnému poklesu nákladní a osobní dopravy. Nákladní doprava je od roku 1990 omezena pouze na úsek Rokycany – Mirošov. Hlavním zákazníkem zůstávají železárny v Hrádku a mirošovská firma Rosso Steel obchodující se svitky plechů. Významná zůstává i nakládka dřeva v Mirošově.

V srpnu 2002 byl při povodních zničen most u Šťáhlavic, úsek Šťáhlavice – Nezvěstice byl mimo provoz téměř 5 měsíců, vlaky se zde opět rozjely až 8. ledna 2003.

Mapa drážek v okolí Mirošova, před 1900

V týdnu od 21. do 28. září 2009 došlo kvůli výlukové činnosti v žst. Rokycany a nepřetržité výluce koleje napojující mirošovskou lokálku k týdenní obnově nákladní dopravy mezi Mirošovem a Nezvěsticemi. Odklonové vlaky Mn 88929 / Mn 88928 vyjížděly z Nezvěstic po příjezdu Os 27803 před 8. hodinou ranní, zpět se vracely po dojezdu Os 27827 z Příkosic v 10.15 do Mirošova. Ve středu 23. září jel kvůli vyššímu počtu nákladních vozů ještě pár vlaků s netypickými čísly Mn 38834 a Mn 38835.

Od prosince 2009 jezdí na trati pravidelně jednotka Regionova na většině vlaků v úseku Rokycany - Příkosice, kde je výrazně vyšší počet cestujících než v úseku Příkosice – Nezvěstice, kde zůstaly nasazeny menší motorové řady 810.

Od září 2015 do dubna 2017 (hlavní práce skončily již v prosinci 2016) probíhala revitalizace trati, prováděná firmou Chládek a Tintěra, při které došlo k likvidaci mnoha původních situací. Zrekonstruovány byly stanice Mirošov a Příkosice, které jsou nově řízené dálkově. Traťové zabezpečovací zařízení bylo instalováno v celé trati, předtím byl úsek Mirošov – Nezvěstice řízen zjednodušeně podle předpisu SŽDC (ČD) D3. Traťová rychlost 50 km/h byla zvýšena na 80 km/h (z Rokycan do Mirošova město) a 60 km/h (z Mirošova města do Příkosic).

Zajímavosti

Z nádraží Mirošov vedla v dobách těžby uhlí více než 1 kilometr dlouhá vlečka na Hlavní (Leopoldinu) jámu. Od šachty se rozbíhaly dvě větve úzkokolejky: na jihozápad k šachtě Franz Josef (1,5 km) a na jihovýchod k šachtě Gustav (také 1,5 km), s odbočkou na důl Friedrich. Drážka na Gustav pravděpodobně úrovňově křížila trať mezi mirošovským nádražím a zastávkou. Na „Gustavku“ vedla rovněž normálněrozchodná vlečka, kterou nová firma provozuje i v současné době. Její konec prochází mezi haldou po severní straně a rampou po jižní, odkud ještě nejméně v 60. letech 20. století vedla asi 300 metrů dlouhá úzkokolejka JV směrem do pily.

Další zajímavost představovala vlečka s návaznou úzkokolejkou – lesní železnicí u zříceniny hradu Lopata.

Literatura

• 110 let [trati] Rokycany-Mirošov-Nezvěstice: 1.8. 1993. [Česká republika]: Lokálka Group, [1993?]. 39 s., 13 s. příl.
• PŘIBYL, Jaroslav. Rokycany – Nezvěstice. Tulák po drahách. Smiřice, 2004, 8(č. 37), 10-12.

Odkazy

• Regionální železnice Rokycany - Nezvěstice z pohledu Koncepce dopravy Plzeňského kraje, Společnost pro veřejnou dopravu
• Mirošovské doly na černé uhlí, Brdské listy
• Mirošovský uhelný revír, zdarbuh.cz