Česká západní dráha

Česká západní dráha (německy k.k. privilegierte Böhmische Westbahn, zkratka BWB) byla soukromá železniční společnost, která postavila a vlastnila trať Praha – Plzeň – Furth im Wald a z ní odbočující lokální dráhu Chrást u Plzně – Radnice. Kromě toho provozovala státem vlastněnou železnici Beroun – Rakovník. Koncem roku 1894 byla dráha zestátněna a její provoz převzaly od 1. ledna 1895 císařsko-královské Rakouské státní dráhy (kkStB).

Historie

První „Spolek pro zřízení dřevěné a železné silnice z Prahy do Plzně“ se utvořil již v roce 1825. Jeho iniciátorem byl hospodářský rada a statkář Antonín Jan Oppelt, který se obrátil se žádostí o pomoc na Františka Josefa Gerstnera, duchovního otce koněspřežní dráhy z Českých Budějovic do Lince. Kvůli mohutným skalám u Tetína neměla plánovaná koněspřežní železnice z Plzně do Prahy vést celou trasou podél Berounky, ale u Zbečna měla odbočit podél říčky Klíčavy do Lán, a dále kolem Žehrovic přes Jeneč, Hostivici, Ruzyni a Liboc k pražské Písecké bráně. Pro finanční potíže byl však postaven jen úsek z Prahy do Lán.

Plzeňská průmyslová komora měla o dráhu velký zájem, a proto v roce 1851 žádala vídeňskou vládu o vybudování trati z Prahy přes Plzeň do Bavorska, ale reakce vlády byla velmi neurčitá. Až v listopadu 1854 Rakousko vyhlásilo rozsáhlý železniční program, který předpokládal i zřízení trati z Prahy přes Plzeň k bavorské hranici s pokračováním do Ambergu a Norimberku. V roce 1856 byla v tomto směru mezi Rakouskem a Bavorskem uzavřena mezistátní smlouva o železničním spojení.

Ještě v tom samém roku požádal velkoobchodník Leopold von Lämel společně s knížaty Metternichem, Windischgrätzem a Thurn-Taxisem o vydání koncese na železniční trať z Prahy přes Plzeň a Domažlice na bavorskou hranici, a k tomu na dráhu z Plzně do Budějovic a Karlových Varů. Koncese byla udělena v roce 1857 spolu s příslibem garantovaného zúročení kapitálu částkou 30 milionů zlatých.

Dne 20. září 1858 byla uzavřena rakousko-bavorská dohoda o tom, že přechodovým bodem mezi oběma státy bude stanice ve Furth im Wald.

Lämmel však nebyl schopen získat potřebné peníze a státní záruka byla snížena na 20 milionů zlatých. Následná jednání mezi vládou a koncesionáři vedla k tomu, že koncese byla zrušena. Místo původních zájemců podali žádost o výstavbu tratě z Prahy přes Plzeň k bavorské hranici bratři Kleinové, Adalbert Lanna, Hermann Dietrich Lindheim, Franz Richter a Pražská společnost železářského průmyslu. Požadovali ale zvýšení státní záruky na 24 milionů zlatých, jakož i další možnosti financování prostřednictvím akcií a dluhopisů.

Pro urychlení výstavby bylo vydáno prozatímní stavební povolení ještě před zahájením platnosti koncese, avšak bez práva na vyvlastnění a na vlastní nebezpečí podnikatele. Samotná koncese byla udělena 5. září 1859 a kromě hlavní tratě zahrnovala také odbočku z z Holoubkova do Radnic a Vejvanova. Dne 13. prosince 1860 byla založena akciová společnost BWB a ustaveno představenstvo společnosti.

Stavba tratě z Prahy do Furthu byla zahájena v květnu 1860. Jako první byl 14. října 1861 zprovozněn úsek z bavorských hranic do Plzně na provizorní nádraží ve Skvrňanech. Protože na bavorské straně byl poslední úsek návazné dráhy B.O.B. ze Schwandorfu do Furth im Waldu otevřen o necelý měsíc dříve (20. září 1861) získala tak Plzeň dokončením stavby železniční spojení s evropským západem a přes Řezno, Pasov a Linec i s Vídní. Úsek ze státní hranice do Furth im Waldu převzala Česká západní dráha do nájemního provozu. V dubnu 1862 pak bylo dokončeno náročné přemostění Radbuzy v Plzni a otevřeno nové (dnes hlavní) nádraží. Slavnostní otevření zbylé části tratě mezi Smíchovem a Plzní proběhlo 14. července 1862.

Odbočná dráha z Chrastu do Stupna byla otevřena 1. dubna 1863, její prodloužení ze Stupna do Radnice 1. prosince 1893.

Až do roku 1872 nebylo smíchovské nádraží České západní dráhy přímo propojeno s ostatními pražskými stanicemi. V tomto roce zprovoznila společnost Dráhy císaře Františka Josefa pražskou spojovací dráhu vedoucí ze Smíchova přes dnešní hlavní nádraží na Hrabovku, kde bylo napojení na Společnost státní dráhy.

Firma sice nikdy nedosahovala závratných zisků, přesto se ji velmi dařilo a dokonce patřila k největším daňovým poplatníkům na Smíchově. Zestátněna byla ke dni 11. prosince 1894, provoz na jejích tratích převzala společnost kkStB k 1. lednu 1895.

Literatura

Haas, Václav. Česká západní dráha: (Furth im Wald - Domažlice - Plzeň -) Rokycany - Beroun – Praha. Vydání první. Praha: Regionální organizátor Pražské integrované dopravy, 2017. 135 stran. Železnice ve středních Čechách; 3. ISBN 978-80-270-5629-3.