České obchodní dráhy
České obchodní dráhy (německy k.k. privilegierte Böhmische Commercialbahnen, zkratka BCB) byla privátní železniční společnost v Rakousko-Uhersku, která se zabývala stavbou a provozováním místních drah. Zakladateli firmy byli stavební podnikatelé inženýr Jan Muzika a Karl Schnabel, kteří již měli se stavbou železnic bohaté zkušenosti. V čele společnosti stála správní rada ve složení: kníže Otheim Lichnovský, kníže Hugo Thurn-Taxis, hrabě Theobald Černín, baron Ernest Gudemann, vládní rada Moric Morowitz, inspektor rakouských státních železnic František Nobel a Dr. Emil Schleisinger.[1]
První koncese na prvních několik tratí stavěných zároveň byla udělena 9. května 1881, tyto tratě pak byly ještě téhož roku uvedeny do provozu. Plány na stavbu dalších tratí pak byly skutečně velkorysé. Podnikatelským záměrem společnosti totiž bylo vytvořit síť alternativních železničních tras, které by dokázaly konkurovat hlavním tratím velkých společností. Tato zjevná aktivita velkým firmám rozhodně nevyhovovala, proto již od počátku byl vztahy s BCB z jejich strany napjaté. Vlastenecky naladěný výkonný výbor BCB přednostně odprodával akcie malým zemědělcům a obcím, toho využila Společnost státní dráhy (StEG) a nenápadně akcie od těchto drobných investorů vykupovala.
Po náhlé smrti Jana Muziky v květnu 1882 převzala SteEG v červnu téhož roku provoz na tratích na účet vlastníků. Akcionáři přestali mít o podnikání větší zájem a mnoho z nich své akcie prodalo. Již na konci roku 1882 měla StEG své lidi ve správní radě BCB a příští rok došlo k faktickému převzetí firmy do vlastnictví StEG. Z právních důvodů i po úplném převzetí všech akcií v roce 1883 společnost nadále existovala jako nezávislý účetní a správní orgán ve vlastnictví StEG. Vozidla rovněž nebyla formálně převzata. Pravděpodobně to bylo způsobeno odlišnými koncesními podmínkami pro jednotlivé tratě, které neumožňovaly převod do StEG.[2]
V roce 1887 převzal funkci prezidenta správní rady hrabě Johann Harrach. Jeho činnost ve správní radě spočívala především ve vyrovnávání pohledávek společnosti, udržování tratí a jejich provozu v posledním období činnosti společnosti. V důsledku zestátňovacího zákona byly již v červnu 1909 tratě státem pronajaty a exekutivní výbor ukončil svou činnost v listopadu 1909.[3] Od 1. ledna 1910 se společnost formálně dostala do držení rakouského státu.[2]
Tratě společnosti
Síť tratí Českých obchodních drah měla celkovou délku asi 230 kilometrů a skládala se z pěti nezávislých místních drah a odboček. K tomu je třeba připočíst 21 vleček.[2]
- Hradec Králové – Ostroměř s odbočkou ze Sadové do Smiřic
- Nymburk – Jičín s odbočkami z Křince do Městce Králové a z Kopidlna do Libáně
- Nezvěstice – Mirošov
- Nusle - Modřany (od 1. července 1885 převzala ÖLEG)
- Libáň - Bakov nad Jizerou s odbočkou z Dětenic do Dobrovice
- Smidary – Vysoké Veselí (1. července 1885 získáno od ÖLEG)
- Brandýs – Mochov (1. července 1885 získáno od ÖLEG, 1887 převzala StEG)
Reference
Literatura
- BLATNÍK, Pavel. Počátky lokální železniční dopravy Českého ráje a severozápadního Královéhradecka. [Praha]: Klika, 2019, 322 s. Otevřeno. ISBN 978-80-907378-6-0.