Rakouská společnost státní dráhy

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete pomoci Drážní Wiki tím, že ho vhodně vylepšíte, pokud k tomu máte oprávnění.

Síť tratí StEG

Rakouská společnost státní dráhy (pozdější oficiální název Rakousko-Uherská společnost státní dráhy; německý oficiální název: k. k. privilegierte österreichische Staatseisenbahn-Gesellschaft), běžně označovaná zkratkou StEG, byla soukromá železniční společnost v Rakousku-Uhersku, která vlastnila a provozovala železniční tratě v obou částech monarchie.

Vznik firmy

Společnost byla založena 17. října 1854 s převážně francouzským kapitálem a následně k 1. lednu 1855 získala od rakouského státu Severní a Jihovýchodní státní dráhu. Bezprostředně poté společnost odkoupila 13. února 1855 Vídeňsko-rábskou dráhu i s jejím vídeňským nádražím. V následujících letech se StEG snažila o propojení vzájemně nesouvisejících tratí Severní a Jihovýchodní dráhy, což vyvolalo dlouholeté konflikty s konkurenční Severní drahou císaře Ferdinanda. Spojení bylo nakonec realizováno přes Hrušovany s využitím Brněnsko-rosické dráhy, jejíž koleje si StEG v roce 1870 pronajala a roku 1879 celou společnost odkoupila. Do roku 1890 se síť StEG v rakouské polovině říše rozrostla na přibližně 1350 km; kromě toho měla v Uhersku přes 1500 km dalších tratí, především hlavní dráhu z Budapešti přes Szeged a Temesvár do Orovy.

Uherské tratě společnosti byly v roce 1891 zestátněny a předány státní železnici MÁV. Dne 15. října 1909 proběhlo znárodnění rakouské části StEG (spolu s Rakouskou severozápadní dráhou a Jihoseveroněmeckou spojovací dráhou) a tratě byly předány kkStB.

Seznam tratí

Dráhy v rakouské části monarchie

Hlavní dráhy

• Wien – Wolkersdorf – Mistelbach – Laa/Thaya – Brno – Praha – Děčín
• Wien Stadlau – Marchegg
• Hrušovany nad Jevišovkou – Znojmo (1870)
• Choceň – Meziměstí (1875)
• Meziměstí – Ścinawka Średnia (otvírána postupně 1875, 1876, 1889)
• Václavice – Starkoč (1876)
• Brněnsko-rosická dráha (odkoupena 1879)
• Uherské Hradiště – Uherský Brod (odkoupena 1884 od ÖLEG)
• Střelice – Okříšky (1886)
• Studenec – Velké Meziříčí (1886)
• Enzersdorf bei Staatz – Poysdorf (*1886)
• Brno – Vlárský průsmyk (státní hranice) (1887)
• Veselí nad Moravou – Sudoměřice nad Moravou - Skalica (1887, 1893 přes státní hranici do Skalice)
• Götzendorf an der Leitha – Kaiserebersdorf
• Götzendorf an der Leitha – Mannersdorf am Leithagebirge
• Bruck an der Leitha – Hainburg an der Donau

Místní dráhy

• Lovosice – Libochovice (1882)
• Kralupy nad Vltavou – Velvary (1882)
• Přelouč – Prachovice/Vápenný Podol (1882)
• Choceň – Litomyšl (1882)
• Poříčany – Sadská – Veleliby (1882 do Sadské, 1883 do Velelib)
• Minkovice – Zvoleněves (1884)
• Pečky – Zásmuky, Bošice – Kouřim (1884 odkoupeno od ÖLEG)
• Rudoltice – Lanškroun (1885)
• Červenka – Litovel (1886)
• Vraňany – Lužec nad Vltavou (1887)
• Zásmuky - Bečváry (1887)

Dráhy v uherské části monarchie

Hlavní dráhy

• Marchegg – Budapest – Timișoara
• Bruck a.d. Leitha – Uj Szöny
• Bratislava – Žilina (bývalá dráha Waagtalbahn, převzata 1882)
• Trnava – Sereď (bývalá dráha Waagtalbahn, převzata 1882)
• Rača – Vajnory (bývalá dráha Waagtalbahn, převzata 1882)
• Bratislava – Rača (1883)
• Galanta – Leopoldov (1883 do Seredi, 1885 do Leopoldova)
• Topoľčany – Veľké Bielice (1884)
• Čadca – Zwardoń (1885)
• Štúrovo – Čata (1885)
• Vlárský průsmyk (státní hranice) – Trenčianska Teplá (1887)

Místní dráhy

• Valkány – Perjámos (1870)
• Vojtek – Németbogsán (1874)
• Kiskunfélegyháza – Csongrád (1888)

Dráhy provozované na účet vlastníka

• Zábřeh na Moravě – Sobotín‎ (1871; od 15. října 1873 převzala provoz Moravská pohraniční dráha)
• Brandýs nad Labem – Neratovice (1899)
• Brno-Černovice – Lišeň (1905)
• Újezdec u Luhačovic - Luhačovice (1905)
• Nemotice – Koryčany (1908)