Moravská pohraniční dráha

Tratě Moravské pohraniční dráhy

Moravská pohraniční dráha, německý oficiální název k.k. privilegierte Mährische Grenzbahn (MGB) byla železniční společnost provozující několik tratí v okolí Šumperka. Dráha propojila tradiční severomoravská průmyslová centra s převahou textilního průmyslu (Uničov, Šternberk, Šumperk) i nové textilní podniky (Libina, Sudkov, Hanušovice) s rakouskou železniční sítí.

Historie

Společnost Moravské pohraniční dráhy vznikla na základě činnosti výboru šumperských podnikatelů, založeného koncem 60. let 19. století, kteří nebyli spokojeni s neustálým odkládáním stavby dráhy ze Šternberku na říšskou hranici s Pruskem (směrem na polskou Nysu), ke které se zavázala Severní dráha císaře Ferdinanda. Výbor navrhl postavit dráhu Šternberk – Šumperk – Hanušovice – Dolní Lipka a získal pro ni podporu bratří Kleinů a poslance říšské rady Eduarda Oberleitnera. S projektem Moravské pohraniční dráhy těsně souvisí Zábřežsko-sobotínská dráha, kterou bratři Kleinové, kteří byli významnými akcionáři obou společností, začali stavět v roce 1870.

Koncese pro Moravskou pohraniční dráhu byla schválena 14. července 1871, brzy poté začala jednání o fúzi Moravské pohraniční dráhy se Zábřežsko-sobotínskou dráhou, odůvodňované snížením výdajů na správu. Počátkem března 1872 byly zveřejněny statuty nové společnosti a následující měsíc byla ustavena Akciová společnost císařsko královské privilegované Moravské pohraniční dráhy (k.k. priv. Máhrische Grenzbahn). Zábřežsko-sobotínská dráha byla převzata k 1. červnu 1872.

Do vlastní výstavby tratě se však bratři Kleinové nepustili, byli tehdy plně vytíženi jinými velkými stavbami (Vorarlberská dráha, Moravsko-slezská centrální dráha, Dráha císaře Františka Josefa). V červnu 1872 MGB uzavřela smlouvu o výstavbě, vybavení a obstarání vozového parku se společností Wiener Eisenbahn-Baugesellschaft, která téhož měsíce zahájila stavební práce. Začátkem roku 1873 však WEB zkrachovala a tak nakonec v březnu 1873 stavbu přezvali Kleinové. Stavba pokračovala velmi rychlým tempem a úsek Šternberk - Dolní Lipka byl otevřen 15. října 1873. k tomuto dni také MGB plně převzala provoz na Zábřežsko-sobotínské dráze, který do té doby zajišťovala StEG.

Poslední úsek Dolní Lipka - Lichkov byl zprovozněn 14. ledna 1874 současně s tratí Rakouské severozápadní dráhy Hradec Králové - Letohrad - Lichkov.

Od zahájení provozu se MGB potýkala s důsledky hospodářské krize, která propukla v roce 1873. Do roku 1876 vykazovala minimální čistý zisk, v letech 1877 - 1878 bylo hospodaření ztrátové. K silnému poklesu v osobní dopravě došlo již od roku 1874 (celkově 1873–1877 pokles o téměř 60 %), v nákladní dopravě brzy poté (1875–1877 pokles o 30%). К mírnému zlepšení v osobní i nákladní přepravě došlo až po roce 1878. Akcie ztratily více než 90% své původní hodnoty.

Návrh na fúzi s Rakouskou severozápadní dráhou byl v červnu 1874 akcionáři schválen, ale neprošel rakouským parlamentem. Ministerstvo obchodu vybídlo společnost k jednání s dalšími partnery a MGB začala vyjednávat s Moravsko-slezskou severní dráhou, která jí nabídla tři miliony zlatých v hotovosti za akcie. Na počátku února 1876 valná hromada akcionářů tento návrh na odkoupení schválila, ale rakouský parlament ho ve stejném měsíci opět odmítl.

Z úsporných důvodů byla (pravděpodobně v roce 1876) zrušena původní kolej Zábřežsko-sobotínské dráhy v úseku Bludov - Šumperk a dál se tu jezdilo již jen jednokolejně. V dubnu 1876 byla zrušena čtvrtá vozová třída. Zvýšení tarifů v osobní dopravě, provedené na základě zákona z roku 1877, se projevilo výrazným propadem v osobní dopravě a celkovým prodělkem. Během roku 1877 společnost spotřebovala všechny vlastní finanční prostředky a jednání s ministerstvem obchodu o navýšení stanovených státních garancí skončila v prosinci 1878 neschválením příslušného zákona v poslanecké sněmovně. V roce 1883 proto MGB uzavřela se státem dohodu o převzetí provozu, ke kterému došlo v červnu téhož roku. Nejprve byla dráha spravována společně s dalšími železničními podniky zvláštní ministerskou komisí, od srpna 1884 byla správně přičleněna k pobočce železničního ředitelství státních drah v Krakově.

Po převzetí provozu logicky následovalo zestátnění, o kterém se však začalo jednat až v roce 1893. Smlouva byla na valné hromadě odsouhlasena na konci října 1894 a parlament ji poté schválil. Moravská pohraniční dráha byla k 1. lednu 1895 zestátněna společně s Moravsko-slezskou ústřední dráhou a Českou západní dráhou.

Tratě

• Zábřeh na Moravě – Sobotín (trať postavila akciová společnost pro stavbu Zábřežsko – sobotínské dráhy, od 15. října 1873 ji přebírá MGB)
• Šternberk – Šumperk – Dolní Lipka (* 15. října 1873)
• Dolní Lipka – Lichkov (* 14. ledna 1874)

Literatura

• Popelka, Petr. Vznik a vývoj Moravské pohraniční dráhy do jejího zestátnění v roce 1895. Střední Morava, Vlastivědná revue. 2006, ročník 12, č. 23, s. 51-64.