Jiholužická dráha

Schéma tratí Jiholužické dráhy.

Jiholužická dráha (Süd-Lausitzer Bahn nebo též Südlausitzer Staatseisenbahn) byl projekt stavby delší železnice propojující jižní část Horní Lužice. Jednotlivé úseky byly postaveny v letech 1871 až 1879 a dnes jsou součástí hlavního železničního spojení z Drážďan přes Žitavu do Liberce.

Historie

Již v roce 1864, kdy byla schválena stavba dráhy Zittau – Großschönau, existovaly projekty navazující na tuto trasu směrem na Drážďany. Vše začalo 30. března 1862 v Sohlandu, kde se sešli místní význační politici a podnikatelé, aby diskutovali o stavbě železnice mezi městy Žitava a Bischofswerda. Brzy poté vzniknul „Výbor pro stavbu železnice v jižní Horní Lužici“ (Komitees für Errichtung einer Eisenbahn für die südliche Oberlausitz), jehož předsedou byl starosta města Neusalza (dnes Neusalza-Spremberg) August Adolph Tuchatsch. První návrhy počítaly s trasou přes Varnsdorf a Sohland a dále k dráze Dresden – Görlitz, na kterou se nová dráha měla připojit poblíž Bischofswerdy nebo Fischbachu. V únoru 1868 byl tento návrh jedním z těch, které saská vláda předložila sněmu k diskusi, společně s dalšími návrhy, které předpokládaly napojení na dráhu do Děčína v Niedersedlitz u Drážďan nebo v Pirně, či stavbu odbočných tratí do Löbau a Budyšína. Dne 28. května 1868 schválil saský sněm stavu dráhy z Großschönau přes Varnsdorf a Seifhennersdorf do Sohlandu s odbočnou dráhou směr Löbau, a následně 23. února 1870 stavbu dráhy ze Sohlandu přes Neustadt do Pirny, s odbočkou k dráze Dresden – Görlitz, na kterou se měla napojit v místě zvoleném s ohledem na chystanou dráhu Radeberg – Kamenz.

Právním základem pro stavbu byla státní smlouva mezi Rakouskem a Saským královstvím uzavřená 29. září 1869 v Drážďanech, která obsahovala souhlas se zřízením železničních přechodů u Vejprt, Georgswalde (dnešní Ebersbach) a Varnsdorfu, a dále podmínky pro překročení rakouského území ve Varnsdorfu, Ebersbachu a u obce Neusalza-Spermberg (fukovská peáž).

Nejdříve byl postaven úsek z Großschönau do Varnsdorfu – práce byly zahájeny v květnu 1870 a zahájení provozu proběhlo 15. srpna 1871. Následovala odbočná dráha z Ebersbachu do Löbau (zahájení provozu 1. listopadu 1873), pak 1. listopadu 1874 úsek Ebersbach – Seifhennersdorf, 1. května 1875 Ebersbach – Sohland, 6. září 1876 úsek Varnsdorf – Seifhennersdorf, 1. července 1877 úsek Neustadt – Dürrröhrsdorf, 1. září 1877 Sohland – Wilthen a Wilthen – Neustadt (tento úsek Jiholužické dráhy byl stavěn jako součást dráhy Bautzen – Bad Schandau), 15. srpna 1879 úsek Neukirch West – Bischofswerda a jako poslední 15. října 1879 úsek Oberoderwitz – Eibau, který odstranil nutnost zajížďky přes Varnsdorf. Poslední dva úseky byly v saském sněmu probírány a schváleny v letech 1875-76, jejich stavba začala v roce 1877.

Všechny jmenované úseky byly postaveny saským státem a provozovány společností Königlich Sächsische Staatseisenbahnen.

Pozdější historie uvedených úseků Jiholužické dráhy je popsána v článcích:

• Železniční trať Zittau – Bischofswerda
• Železniční trať Bautzen – Bad Schandau
• Železniční trať Mittelherwigsdorf – Varnsdorf – Eibau
• Železniční trať Neustadt – Dürrröhrsdorf
• Železniční trať Ebersbach – Löbau

Literatura

• ULBRICHT, Johann Ferdinand. Geschichte der Königlich Sächsischen Staatseisenbahnen. Leipzig 1889, Reprint Leipzig 1989, ISBN 3-7463-0171-8 (Digitalizované vydání 1889 Univerzität Köln), (Digitalizované vydání 1889 SLUB).