Drážďanský železniční uzel
Historie
Stavba drah
Železnice do Drážďan dorazila nejdříve od Lipska: 19. července 1838 byl zahájen provoz na úseku Weintraube – Dresden rozestavěné lipsko-drážďanské dráhy, která měla vlastní nádraží umístěné nedaleko dnešní stanice Dresden-Neustadt na pravém břehu Labe. Celá trať do Drážďan byla zprovozněna 7. dubna 1839 otevřením posledního středního úseku Riesa – Oberau.
Druhou železniční tratí byla dráha Dresden – Görlitz, jejíž první úsek Dresden – Radeberg byl zprovozněn 17. listopadu 1845, provoz na celé dráze byl zahájen 1. září 1847. Koncové Slezské nádraží stálo v sousedství stanice dráhy do Lipska, což umožňovalo jednoduchý přestup cestujících. Obě dráhy byly od počátků propojeny spojovací kolejí, vycházející z nákladního obvodu slezského nádraží a zaúsťující do zhlaví lipského nádraží mezi výtopnou a příjezdovou halou. Na jižní straně slezského nádraží byla prozatím zřízena točna, ale již od počátku se počítalo s vybudováním spojovací tratě na druhou stranu Labe.
Ještě před zahájením stavby dráhy do Görlitz bylo totiž rozhodnuto o stavbě další trati do Čech, jejíž trasa byla saskou vládou schválena již v roce 1842 a slavnostní výkop proběhl 1. prosince 1845. Slavnostní vlak na prvním úseku z Českého nádraží do Pirny vyjel 31. července 1848.
K propojení tratí na obou stranách Labe bylo nutné postavit nový most, navržený jako společný pro železniční i silniční dopravu. Jediný tehdejší drážďanský most Augustusbrücke byl totiž na konci března 1845 těžce poškozen při povodních, proto se město urychleně dohodlo s železničními společnostmi na stavbě druhého mostu, pro který bylo vybráno jméno Marienbrücke. Jeho stavba začala v roce 1846, slavnostní otevření proběhlo 19. dubna 1852. Drážní těleso ve směru od Českého nádraží k Labi bylo budováno současně se stavbou mostu, na mapě z roku 1846 je již zakresleno až k prostoru dnešní Friedrichstrasse, na mapě z roku 1849 až k budovanému mostu. Na opačné straně mostu byla trať do lipského nádraží postavena pravděpodobně až těsně před otevřením mostu, nejdříve v roce 1851.
Čtvrtou tratí vedoucí z Drážďan byla dráha Albertbahn do Tharandtu, vycházející z nádraží Albertbahnhof, postaveného na JZ okraji města mezi dnešními ulicemi Freiberger a Löbtauer Straße. Provoz na dráze byl zahájen 18. června 1855, dopravovalo se především uhlí, kvůli kterému byla 2. dubna 1856 otevřena návazná Elbezweigbahn, vedoucí z nádraží Albertbahnhof podél spojovací dráhy z Českého na Lipské nádraží do přístavu na levém břehu Labe. Tato dráha (spíše vlečka) sloužila vždy jen nákladní dopravě. O necelý rok později, 1. března 1859, byla otevřena další vlečka k Labi, vedoucí úvratí pod mostem Marienbrücke do prostoru tzv. Packhofu.
V letech 1861 až 1864 bylo jihovýchodně od nádraží Albertbahnhof postaveno nové nákladní nádraží Dresden-Altstadt společnosti Sächsisch-Böhmische Staatseisenbahn. Kolejově bylo zapojeno do Českého nádraží, do spojovací dráhy směrem na lipskou dráhu a také jižním směrem do Albertbahn.
Dne 1. července 1868 byla Albertbahn zestátněna a osobní vlaky z Tharandtu byly postupně odkloněny přes nádraží Altstadt do Českého nádraží. Nádraží Albertbahnhof bylo poté přejmenováno na Kohlenbahnhof (Uhelné nádraží) a sloužilo již jen nákladní dopravě, pro osobní dopravu bylo zavřeno od 1. března 1869.
Poslední tratí do Drážďan byla dráha z Berlína, na které byl provoz slavnostně zahájen 17. června 1875. Koncové Berlínské nádraží bylo postaveno ve volném prostoru čtvrti Friedrichstadt, kde předtím stávaly vojenské prachárny. Nádraží bylo kolejově napojeno na České nádraží, spojka po mostech překračovala říčku Weißeritz i uhelnou Elbezweigbahn.
Zestátnění
Po sjednocení severní části Německa v roce 1866 se saská vláda snažila soukromé železniční společnosti zestátnit. Dráha z Drážďan do Čech patřila saskému státu od svého počátku, dráha do Görlitz byla zestátněna již roku 1851, protože vlastníci chtěli své akcie vyměnit za jistější státní dluhopisy. Společnost Albertsbahn AG se převzetí dráhy do Tharandtu nebránila, její finanční situace nebyla příliš dobrá. Prodej společnosti saskému státu byl uzavřen k 1. červenci 1868.
Akcionáři Společnosti lipsko-dráždaňské dráhy se rozhodli odprodat celou společnost saskému státu poté, co se 29. března 1876 zřítil most na hlavní trati přes Labe u Riesy. Předání provozu i správy drah společnosti Königlich Sächsische Staatseisenbahnen proběhlo k 1. červenci 1876.
Společnost berlínsko-drážďanské dráhy měla finanční problémy již v dobách otevření dráhy. Saská část dráhy do Berlína Dresden – Elsterwerda byla na základě dohody s Pruskem zestátněna k 1. dubnu 1888, zbytek připadl již roku 1887 Prusku. Celý drážďanský uzel byl tedy provozován státními drahami od roku 1888.
Budování centrálních nádraží
Po zestátnění všech soukromých tratí bylo možné řešit nedostatečné propojení všech tratí a velký počet úrovňových křížení se silnicemi. Všechna čtyři hlavní drážďanská nádraží byla původně stavěna jako hlavová, a i když do nich byly průjezdné koleje doplněny, kapacitně nestačila. Celou transformaci uzlu řídil stavební rada Otto Klette.
Z časového hlediska přišlo na řadu jako první Berlínské nádraží, které bylo průjezdné směrem na České (později Hlavní) nádraží. Téhož roku, kdy byly dráha zestátněna (1888) začaly vlaky od Berlína jezdit až na České nádraží a původní koncové nádraží přestalo být pro osobní dopravu používáno. Na jeho místě začalo vyrůstat velké nákladní nádraží Friedrichstadt, které bylo dokončeno roku 1894, stejně jako rozsáhlé železniční dílny v těsném sousedství. Pro lokální osobní vlaky byla v říjnu 1892 otevřena nová zastávka s ostrovním nástupištěm, nacházející se asi 100 metrů západně od původní osobní stanice.
Další velkou přestavbou prošlo České nádraží dráhy do Děčína, které bylo po delších diskusích vybráno jako místo pro stavbu hlavního drážďanského nádraží. Stavební práce začaly v roce 1892 a trvaly až do roku 1898. V červnu 1895 byla hotova jižní hala nového nádraží, do které byl přesunut veškerý osobní provoz, staré nádraží bylo poté zbouráno a na jeho místě vyrůstala střední a severní hala. Slavnostní otevření nového nádraží proběhlo 16. dubna 1898.
Spolu s hlavním nádražím začala v roce 1892 také úplná přestavba spojovací dráhy k Labi, která byla celá vedena po mostě nad terénem jako čtyřkolejná. Během přestavby byla zřízena také nová stanice Wettiner Straße (dnes Dresden Mitte), otevřená 1. října 1897.
Stavební firmy se po dokončení stavby hlavního nádraží plynule přesunuly na druhý břeh Labe, kde začátkem jara 1898 začala přestavba dvou sousedících nádraží tratí do Lipska a Görlitz, sloučených do jediného nádraží Neustadt, umístěného v prostoru Slezského nádraží. Slavnostní otevření nového nádraží proběhlo 1. března 1901. Trať od Lipska byla přeložena tak, aby zaúsťovala do nového nádraží od severu, původní trasa přes staré nádraží zůstala v provozu pro nákladní vlaky (od roku 1968 je tu kontejnerový terminál). Po otevření nádraží Neustadt dále přestaly rychlíky od Berlína jezdit po „své“ staré trase přes nádraží Friedrichstadt a odbočovaly u Lößnitz na lipskou trať, po které dojely přes Neustadt až na hlavní nádraží.
Současně s nádražím Neustadt byl v letech 1898 až 1901 postaven také nový čtyřkolejný železniční most přes Labe. Původní návrh z roku 1894 na rozšíření stávajícího mostu Marienbrücke byl zamítnut po průzkumu pilířů mostu. Provoz byl zahájen 1. března 1901 současně s otevřením nádraží Neustadt.
Dráha na letiště
Na konci června 1934 začala stavba nového drážďanského letiště severně od města. Severovýchodně od letiště byla zároveň v lese stavěna škola pro vojenské letce, pro jejíž obsluhu byla v letech 1934-35 postavena 3,8 km dlouhá přípojná dráha z nádraží Dresden-Klotzsche. V 50. letech 20. století byla z této dráhy postavena odbočná trať k novým montážním halám u letiště, kde byla zřízena zastávka Dresden Grenzstraße. Osobní vlaky do této zastávky mohli prvních několik let používat pouze zdejší pracující, teprve od roku 1966 zde byla povolena veřejná osobní doprava.
V letech 1998 až 2001 byla tato dráha prodloužena až k letišti a od 25. března 2001 vlaky jezdí až na podzemní stanici Dresden Flughafen.