Železniční trať Smidary – Vysoké Veselí
Železniční trať Smidary – Vysoké Veselí je zrušená dráha na pomezí středních a východních Čech o délce necelých 8 km. Provoz na ní byl zahájen v roce 1881 a ukončen v roce 1976.
Historie
První plány na stavbu železnice přes Vysoké Veselí pocházejí z roku 1871, kdy vlastník nově postaveného místního cukrovaru na bývalém poli zvaném „Matějovsko“ západně od města kníže Karel Paar[1] podal prostřednictvím svého centrálního ředitele Šimáka družstvu Česká ústřední dráha v Praze žádost o postavení tratě z Kopidlna do Vysokého Veselí a dále podél Cidliny do Jičína. Kromě cukrovaru, který jako jediný na Novobydžovsku nebyl napojen na železnici, měla o dráhu zájem i místní Buvova továrna na cikorku, založená již roku 1827 jako první svého druhu v Rakousku. Projekt dráhy však nebyl realizován.
Místní dráhu postavila až Rakouská společnost místních drah (OLEG), která obdržela koncesi k výstavbě dráhy prostřednictvím Říšského zákona č. 128/1880 Sb., ze dne 28. srpna 1880. Společnost se zavázala uvést dráhu do provozu přesně za rok, tj. 28. srpna 1881. Při výkupu pozemků se však vyskytly potíže a stavba se proto protáhla. K technicko-policejní zkoušce došlo až 14. listopadu 1881. Ještě v listopadu začaly po trati jezdit nákladní vlaky, které navážely cukrovou řepu do cukrovaru ve Vysokém Veselí, pravidelný provoz byl ale zahájen až 20. února 1882.[2] Dráhu však k přepravě cukrové řepy využíval i cukrovar novobydžovský, který měl zřízeno skladiště ve Sběři.[3]
Už 1. července 1885 byla lokálka prodána společnosti České obchodní dráhy, která se zabývala dopravou zemědělských komodit v okolním kraji. Spolu s ostatními místními drahami společnosti byla i tato dráha v roce 1909 zestátněna.
V roce 1924 ukončila ve Vysokém Veselí činnost továrna na cikorku, v roce 1932 byl zrušen cukrovar a s ním i jeho 300 m dlouhá vlečka. Dráha tak přišla o většinu výkonů v nákladní dopravě. Na začátku 30. let došlo k výrazné konsolidaci osobního jízdního řádu a nasazení motorových vozů (od 21. května 1932 zde jezdil motorový vůz M 120.326). Zimní jízdní řád 1937/38 obsahuje celkem osm párů osobních vlaků, které celou trasu projely za 15 minut.
Během druhé světové války trať zůstala ve správě protektorátních drah Čech a Moravy (ČMD). Motorový vůz nahradily parní lokomotivy. Provoz na trati byl přerušen v červnu a červenci 1941, kdy trať použil Wehrmacht k dočasnému odstavení devíti prázdných vlaků. Během této doby museli cestující použít náhradní autobusy. Rovněž na konci války využila trať společnost Deutsche Reichsbahn k odstavení lokomotiv a cisternových vozů, které byly evakuovány z východní fronty. Více než 400 vozů tu zůstalo až do konce listopadu 1945. Dne 3. prosince 1945 byl obnoven plánovaný provoz ČSD.
Provoz na trati byl pro neefektivitu ukončen 29. května 1976, poslední vlak byl veden motorovým vozem M 131.1133. Na konci 70. let byly koleje demontovány, kromě 800 metrů dlouhého úseku ve stanici Smidary, který byl dále používán pro odstavení poškozených vagonů až přibližně do roku 1992. Ke snesení posledního úseku včetně kolejového rozvětvení bývalého lokálkového nádraží ve Smidarech došlo v roce 1999. Teprve v létě 2003 došlo také k asanaci posledních zbývajících mostů přes potok ve Smidarech a příhradové konstrukce u obce Sběř z roku 1882.
Reference
- ↑ Karel Jan Václav 5. kníže Paar(1834 – 1917), c. a k. tajný rada, komoří a rytíř Řádu Zlatého rouna, s manželkou Leopoldinou markraběnkou Pallavicini žil převážně v Kardašově Řečici až do roku 1881, kdy zemřel jeho otec. Poté převzal knížecí titul i majetek a přenesl rodové sídlo do Bechyně. Viz POKORNÁ, s. 23.
- ↑ BLATNÍK, s. 78
- ↑ POKORNÁ, s. 44
Literatura
- BLATNÍK, Pavel. Počátky lokální železniční dopravy Českého ráje a severozápadního Královéhradecka. [Praha]: Klika, 2019, 322 s. ISBN 978-80-907378-6-0.
- POKORNÁ, Bohdana. Cukrovarnictví a vznik železniční sítě na Novobydžovsku. Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2015, 79 s.
- Článek Zrušená trať Smidary - Vysoké Veselí na pshzd.cz