Železniční trať Radebeul Ost – Radeburg

Úzkorozchodná dráha Radebeul Ost – Radeburg o rozchodu 750 mm, od roku 1998 označovaná v propagačních materiálech jako Lößnitzgrundbahn, je muzejní dráhou, na které od roku 1974 jezdí historické vlaky složené ze zachovaných starých lokomotiv a vagonů. Celá dráha je prohlášena za kulturní památku.

Historie

Příprava stavby

Město Radeburg se kolem roku 1870 stalo přirozeným centrem území o rozloze asi 300 km², kam železniční koleje zatím nepronikly. Jediným veřejným dopravním prostředkem byl poštovní dostavník, jezdící dvakrát denně z Radeburgu přes Moritzburg do Drážďan. Během projektování dráhy z Berlína do Drážďan bylo uvažováno i o jejím vedení přes města Ortrand a Radeburg, zvítězila ale varianta vedoucí terénně příznivějším údolím Labe přes Cossebaude.

Další projekt, navrhující stavbu tratě z Drážďan přes Radeburg do Schönfeldu s napojením na trať Großenhain – Cottbus nebyl realizován. Saská vláda nakonec navrhnula postavit do Radeburgu úzkorozchodnou dráhu a saský Landtag 17. ledna 1881 tento plán schválil. Bylo ale nutné ještě určit, odkud dráha povede. Kromě Radebeulu byly za kandidáty považovány ještě městečko Klotsche, které v té době již bylo navrženo jako výchozí bod pro úzkorozchodnou dráhu do Königsbrücku, a také Drážďany. Nakonec bylo rozhodnuto vést dráhu do Radebeulu kvůli očekávaným vyšším přepravním výkonům. Zaústění do Drážďan bylo zamítnuto kvůli vysokým nákladům na odkoupení pozemků pro koncové nádraží ve čtvrti Neustadt, poblíž nádraží dráhy do Lipska.

Stavba a otevření

Vyměřovací práce začaly v březnu 1882, v červnu byla dráha vykolíkována. Zakázku na stavební práce získaly dvě firmy – Berndt z Dippoldiswalde stavěla úsek z Radebeulu až k Dippelsdorfskému rybníku, druhý díl od rybníka do Radeburgu stavěla firma Oskar Neumeister.

Vlastní stavební práce začaly 20. září 1883 rubáním skalního zářezu u Dippelsdorfu, Do května 1884 byly postaveny všechny mosty, včetně dvou hrází přes místní rybníky. V srpnu 1884 dojel do Radeburgu první stavební vlak, oficiální zkušební jízda se konala 11. září 1884. O čtyři dny později proběhlo slavnostní zahájení provozu, kdy se pozvaní hosté mohli projet po celé trase a zpět.

Dne 16. září 1884 byl zahájen pravidelný provoz. Jízdní řád tvořily tři páry smíšených vlaků, jízdní doba se pohybovala kolem 90 minut.

Plánované prodloužení do stanice Radeburg Nord

V létě 1919 začaly kolem Radeburgu probíhat stavební práce na úseku Radeburg – Priestewitz dráhy Sächsische Nordostbahn. Normálněrozchodné nádraží leželo severně od města, na opačné straně, proto k němu měla být úzkorozchodná dráha prodloužena.

Stavební práce začaly v roce 1920. Prodloužení začínalo před vjezdem do nádraží Radeburg, překročilo údolí Promnitztal a říčku Große Röder a poté obloukem vjíždělo do nového nádraží. Podle plánů mělo být původní nádraží opuštěno a namísto něj by vlaky končily v novém nádraží Radeburg Süd. Provizorní provoz na prodloužení byl zahájen 20. prosince 1922.

Stavební práce na normálněrozchodné dráze však byly v listopadu 1923 zastaveny kvůli vysokým cenám. Po založení Deutsche Reichsbahn pak byl celý projekt Sächsische Nordostbahn v říjnu 1924 pozastaven a oficiálně zrušen v roce 1927. Poté byly sneseny i koleje na prodlouženém úseku úzkorozchodky.

Po druhé světové válce

Po ukončení druhé světové války byl provoz obnoven začátkem června 1945, ale kvůli nedostatku kvalitního uhlí docházelo často k výpadkům, V listopadu 1947 musel být provoz zastaven i na několik dní. Během prvních let obnovy po válce nejezdily výletní vlaky. Až po roce 1950 začala dráha znovu získávat svůj předchozí význam.

Plánované zrušení dráhy

Od 26. května 1963 byl provoz na dráze provozován podle předpisu pro zjednodušenou dopravu. Následující rok vláda NDR rozhodla o zastavení provozu na všech úzkorozchodných tratích do roku 1975 kvůli jejich nízké produktivitě. Na dráze byla poté prováděna jen nutná údržba.

Během roku 1966 ale bylo vypracováno dobrozdání, podle kterého byl přesun dopravy z Lößnitzgrundbahn na silnice velmi obtížný, a to kvůli nutnosti dlouhé objížďky mezi Friedewaldem a Moritzburgem, v údolí říčky Lößnitz pak byla autobusová doprava zcela vyloučena. Dobrozdání doporučilo provést další průzkum mezi lety 1975 až 1980.

Jízdní řád byl redukován, od poloviny 60. let 20. století z něj vypadly přídavné výletní vlaky v neděli.

V srpnu 1971 proběhl v Drážďanech 18. mezinárodní kongres spolku MOROP. Při této příležitosti byla na nádraží Radebeul Ost uspořádána velká výstava železničních vozidel, která dráhu mezinárodně „zviditelnila“. Zvýšený tlak veřejnosti na zachování některých úzkorozchodek vyústil do rozhodnutí ředitelství DR zachovat provoz na sedmi těchto tratích, přijaté 17. září 1973. Dráha do Radeburgu měla být změněna na turistickou atrakci při zachování stávající pravidelné dopravy.

První Traditionszug, složený ze zachovalých vagonů-veteránů a lokomotivy řady IV K, vyjel 10. srpna 1974. Dráha Radebeul – Radeburg se tak stala první drahou v NDR s pravidelným muzejním provozem.

Po roce 1980

Po vypuknutí ropné krize v roce 1981 se na dráze silně zvýšila nákladní doprava, dokonce musely být některé osobní vlaky nahrazeny autobusy, aby se uvolnil prostor pro nákladní dopravu z Radeburgu.

Významnou událostí v historii dráhy byly oslavy 100 let její činnosti v roce 1984. Rozsáhlou výstavu vozů a lokomotiv na nádraží Radebeul Ost navštívilo více než 50 tisíc lidí. Ve dnech 15. a 16. prosince zde jezdilo několik zvláštních vlaků včetně fotovlaku s dvounápravovými vozy Dopravního muzea Drážďany.

Politické změny v NDR v roce 1989 přinesly dráze rychlý a úplný úpadek v nákladní dopravě. Továrny v Radeburgu a jiných místech buď zanikly, nebo přešly na silniční dopravu. Poslední nákladní vlak po trati projel 31. května 1991, zbylí zákazníci byli nadále obsluhováni smíšenými vlaky (PmG, Personenzug mit Güterbeförderung). Nákladní doprava byla úplně zrušena k 21. květnu 1993.

Přes úpadek nákladní dopravy DR v letech 1991 až 1993 rozsáhle investovaly do obnovy tratě i vozového parku. Po ukončení nákladní dopravy bylo možné upravit jízdní řád dle požadavků místní správy a od května 1991 tu byla zavedena taktová doprava v intervalu 2 hodin.

Ve správě Deutsche Bahn AG

Od 1. ledna 1994 dráha patřila pod nově zřízenou společnost Deutsche Bahn AG, která usilovala o co nejrychlejší zrušení, případně privatizaci. Saský stát již předtím od počátku 90. let uvažoval o převedení některých tratí pod správu státem vlastněné společnosti. V polovině 90. let však byly tyto snahy ukončeny a přednost dostala privatizace po vzoru tratí v Žitavě a Kurort Oberwiesenthalu.

Poté, co DB oznámila, že hodlá v roce 1998 provoz na dráze ukončit, se do věci vložil dopravní svaz Verkehrsverbund Oberelbe, který se rozhodl správu osobní železniční dopravy kolem Drážďan převzít a finančně zajistit nutnou sanaci tratě. Ani poté však DB nepřestaly naléhat na privatizaci tratě a od 31. prosince 2000 předaly dráhu pod správu dceřiné společnosti Mitteldeutsche Bahnreinigungsgesellschaft.

Privatizace

Dne 11. června 2004 byla dráha společně s nedalekou Weißeritztalbahn předána do vlastnictví společnosti BVO Bahn GmbH, která od roku 1997 provozuje dráhu do Kurort Oberwiesenthalu. Slavnostní předání proběhlo 21. června a od následujícího dne vlaky BVO zahájily svůj provoz. V následujících letech pak BVO provedla rozsáhlou obnovu kolejí i staveb, náklady do roku 2008 dosáhly 2,7 milionu eur.

V roce 2007 a 2008 proběhly organizační změny. Nejdříve se 9. května 2007 společnost BVO Bahn kvůli změně struktury vlastníků přeměnila na Sächsische Dampfeisenbahngesellschaft (SDG), poté v červnu Verkehrsverbund Oberelbe převzal 35 % akcií společnosti a v roce 2008 převzal okres Meissen infrastrukturu tratě od km 0,400, SDG provoz zajišťuje na základě nájemní smlouvy.

Během oslav 125. výročí tratě došlo 12. září 2009 u Friedewaldu k nejtěžší nehodě v dějinách tratě, kdy se v lesním oblouku mezi nádražím Friedewald Bad a zastávkou Friedewald srazily proti sobě jedoucí pravidelný a zvláštní vlak. V čele pravidelného vlaku byla místní lokomotiva 99.1789, zvláštní vlak táhla úzkorozchodná parní lokomotiva č. 20 s tendrem, zapůjčená z rudné Mansfelder Bergwerkbahn. Zraněno bylo celkem 121 lidí, oslavy byly poté ukončeny.