Železniční trať Leipzig – Dresden

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete pomoci Drážní Wiki tím, že ho vhodně vylepšíte, pokud k tomu máte oprávnění.

Železniční trať Leipzig – Dresden je dvojkolejná elektrifikovaná hlavní dráha v Sasku, otevřená v roce 1839 společností Leipzig-Dresdner Eisenbahn-Compagnie. Je to první dálková železnice v Německu. Až do roku 1884 se po ní jezdilo levostranně. Od roku 1993 je postupně přestavována na vysokorychlostní trať, dokončení projektu je naplánováno na rok 2030.

Historie

Příprava

Nápad postavit železnici z Lipska do města Strehla (ležícího u Labe) se objevil již před rokem 1830. Poté, co Friedrich List zveřejnil v roce 1833 svůj plán systému železnic v Německu, ve kterém Lipsko tvořilo jeden z větších uzlů, došlo k vytvoření Výboru pro stavbu železnice, který 20. listopadu 1833 předložil saskému zemskému sněmu petici za stavbu dráhy z Lipska do Drážďan.

V roce 1835 založilo 12 lipských měšťanů soukromou akciovou společnost Leipzig-Dresdner Eisenbahn-Compagnie. Během Velikonoc byly akcie společnosti během pár hodin upsány beze zbytku, což společnosti vyneslo více než milion tolarů. Dne 6. května 1835 schválila saská vláda celý projekt a podpořila ho bezúročnou půjčkou 500 tisíc tolarů.

Navrženy byly dvě varianty trasy – „míšeňská“ a „dahlenská“. Obě dvě vycházely z Lipska východním směrem jižně od silnice na Wurzen, obešly Wurzen z jihu a přibližně u obce Kühren se jejich trasy rozdělily. Míšeňský návrh směřoval JV směrem přes rozsáhlý hvozd u Wermsdorfu na obec Naundorf a dále na Lommatzsch a Míšeň. Z Míšně až do Drážďan pak trasa vedla podél Labe. Severní varianta vedla od Wurzenu přes Dahlen do města Strehla, kde měla překročit Labe a poté přes Zeithain a Priestewitz směřovat do Drážďan. V říjnu 1835 povolaní angličtí inženýři provedli revizi obou uvažovaných variant trasy a zvolili severní trasu přes město Strehla, jižní trasa přes Míšeň vycházela dle propočtů dráže.

Stavba

Dne 16. listopadu 1835 začal výkup pozemků pro první úsek mezi Lipskem a mostem přes řeku Mulde u Wurzenu. Slavnostní výkop proběhl 1. března 1836. Po zahájení stavby odvolalo svou účast město Strehla a trasa byla proto upravena tak, aby most přes Labe stál u města Riesa namísto původně plánované Strehly.

Trat byla otevírána postupně po úsecích:

Úsek	Datum	Délka
Leipzig – Althen	24. dubna 1837	10,6 km
Althen – Borsdorf–Gerichshain	12. listopadu 1837	4,3 km
Gerichshain – Machern	11. května 1838	2,9 km
Weintraube – Dresden	19. července 1838	8,2 km
Machern – Wurzen	31. července 1838	8,0 km
Wurzen – Dahlen	16. září 1838	17,5 km
Oberau – Coswig – Weintraube	16. září 1838	13,5 km
Dahlen – Oschatz	3. listopadu 1838	9,6 km
Oschatz – Riesa	21. listopadu 1838	13,1 km
Riesa – Oberau	7. dubna 1839	28,5 km

Stanice Oberau, která byla nejblíže Míšni, byla umístěna hned vedle východního portálu místního tunelu, přičemž nádražní budova stála vysoko nad kolejištěm. Po protestech míšeňských, kterým uspořádání nevyhovovalo, byla již roku 1842 nahrazena novou stanicí Niederau, ke které byla postavena i nová příjezdová silnice. Význam této nové stanice upadl po roce 1868, kdy byla otevřena trať vedoucí přímo přes Míšeň.

V souvislosti s dokončením nového nákladního nádraží Dresden Friedrichstadt na trati Berlín - Drážďany byly 1. května 1894 otevřeny dvě spojky u města Coswig, umožňující jízdu vlaků od Lipska na berlínskou trať do Friedrichstadtu a od Berlína směrem na drážďanské nádraží trati z Lipska.

Začátkem jara 1898 začala přestavba severní části drážďanského železničního uzlu, kdy bylo koncové nádraží dráhy z Lipska nahrazeno nádražím Neustadt. Slavnostní otevření nového nádraží proběhlo 1. března 1901. Trať od Lipska byla přeložena tak, aby zaúsťovala do nového nádraží od severu, původní trasa přes staré nádraží zůstala v provozu pro nákladní vlaky (od roku 1968 je tu kontejnerový terminál).

Dne 1. února 1913 byl ukončen provoz na drážďanském nádraží v Lipsku a stejného dne začaly vlaky na trať vyjíždět z nového hlavního nádraží.

Od července 1933 do července 1934 probíhala přestavba tunelu u Oberau, který nevyhovoval zvětšenému jízdnímu profilu a přestože byl dvojkolejný, nesměly se v něm vlaky na obou kolejích setkat. Tunel byl nahrazen zářezem.

V roce 1946 byla v rámci válečných reparací demontována druhá kolej. Výrazně snížená propustnost byla řešena jednosměrným provozem, kdy vlaky z Lipska do Drážďan jezdily přes Riesu, zatímco opačný směr byl veden po trati přes Míšeň a Döbeln.

Začátkem 60. let 20. století začala být chystána elektrifikace, která byla realizována koncem desetiletí. Elektrický provoz byl zahájen postupně po třech úsecích v letech 1969 a 1970.