Železniční trať Klingenberg-Colmnitz – Oberdittmannsdorf
Železniční trať Klingenberg-Colmnitz – Oberdittmannsdorf je zrušená úzkorozchodná trať v Sasku o délce 18,5 km, která tvořila propojení mezi úzkorozchodnými tratěmi Klingenberg-Colmnitz – Frauenstein a Freital-Potschappel – Nossen. Trať byla zrušena v roce 1971.
Historie
Výstavba sítě úzkorozchodných tratí ve středním Sasku byla koncem roku 1911 prakticky zakončena otevřením dráhy Wilsdruff – Gärtitz. Poté již byly postaveny jen dva chybějící spojovací úseky – v roce 1913 neveřejná spojka Potschappel – Hainsberg a po první světové válce dráha Klingenberg-Colmnitz – Oberdittmannsdorf.
První návrhy na stavbu této dráhy se objevily začátkem 20. století, po několika neúspěšných peticích podaných k zemskému sněmu schválilo ministerstvo financí obecný projekt stavby dráhy 20. června 1912. Předpokládaný termín zahájení provozu byl v lednu 1915. Při následném výběru konkrétní trasy došlo ke zdržení kvůli sporům o vedení tratě kolem vsi Oberschaar a finální trasa byla schválena v dubnu 1913. Do září 1913 byly provedeny úřední pochůzky, přípravné práce začaly v červnu 1914 na nádraží Klingenberg-Colmnitz. Brzy poté vypukla 1. světová válka.
Vlastní stavební práce začaly až 28. ledna 1915 jihozápadně od Tharandtu na 2,6 km dlouhém úseku, pokračovaly však pomalu a s přestávkami (např. v říjnu 1915 byl majitel stavební firmy zabit na západní frontě). Během roku 1915 se stavělo hlavně v údolí potoka Colmnitzbach, kde byl v km 5,9 namísto 18m tunelu vyhlouben velký zářez. Nedostatek lidí byl řešen nasazením 30 válečných zajatců (září 1916), kteří pravděpodobně stavěli také betonový most v km 6,835, dokončený v polovině listopadu 1916. Brzy poté však bylo na konci listopadu nedokončené dílo opuštěno, válka měla přednost. Stavba pokračovala až po válce, v září 1919 začal být budován největší most na celé trati, čtyřobloukový viadukt v Naundorfu, dokončený na podzim 1922.
Jako první byl zprovozněn úsek Klingenberg-Colmnitz – Naundorf (nákladiště se zastávkou před viaduktem), 30. září 1921 vyjel v 13:30 z Colmnitz slavnostní vlak se 200 cestujícími, pravidelná doprava začala o den později . Následující práce na zbylých úsecích byly brzděny kriminalitou vyvolanou vysokou inflací, kdy místní obyvatelé rozkrádali stavební materiál. Snaha maximálně šetřit se projevila například v tom, že na nádraží Oberschaar byl namísto skladiště ve formě dřevěné kůlny s užitnou plochou 7,80 x 2,50 m použit vyřazený nákladní vůz. Druhý krátký úsek Naundorf – Niederschöna byl otevřen 1. listopadu 1922 poté, co byl dokončen viadukt v Naundorfu, poslední úsek Niederschöna – Oberdittmannsdorf přesně o rok později 1. listopadu 1923. Zkušební jízdy na těchto úsecích proběhly 27. září 1921 a 25. října 1922, slavnostní vlaky na nich již nejely, otevření proběhlo bez velkého rozruchu.
Od roku 1932 zajížděly některé denní vlaky z Oberdittmannsdorfu až do stanice Mohorn, která byl kvůli tomu rozšířena. Plánovaná výtopna v Oberdittmannsdorfu nebyla postavena. Druhou světovou válku trať přežila bez poškození, provoz byl po jejím ukončení zastaven jen na pár týdnů.
K nejzávažnější nehodě v historii tratě došlo 26. listopadu 1931, kdy vlak Ng 11301 s lokomotivou 99 647 vykolejil před Oberdittmannsdorfem kvůli selhání brzd. Strojvedoucí a topič byli zabiti únikem páry, průvodčí byl zraněn. Další vážná nehoda se stala 5. listopadu 1938, když lokomotiva 99 654 s nákladním vlakem vykolejila před Falkenbergem a několikrát se převrátila směrem dolů ze svahu. Topič musel být hospitalizován s popáleninam, strojvedoucí utrpěl jen drobné modřiny.
Dráha patřila po celou dobu provozu k tratím s nejhorší rentabilitou, v některých letech jezdil jen jeden pár smíšených vlaků denně. Uvažované přímé vlaky až do Frauensteinu nikdy nebyly zavedeny. Nákladní doprava byla de facto zastavena po zrušení jednotlivých tarifních bodů 1. ledna 1969, oficiálně však byla zrušena až 1. června 1971. Kvůli špatnému technickému stavu tratě byla brzy poté se změnou jízdního řádu ukončena doprava osobní, poslední vlak P 1786 s lokomotivou 99 706 jel 25. září 1971. (Průměrná rychlost osobních vlaků byla v té době již jen 9,5 km/h, trať dlouhou 22,3 km projely za 2 hodiny a 14 minut). Velmi brzy poté (20. října 1971) byla ukončena osobní doprava do Frauensteinu a Klingenberg-Colmnitz tak přišel o možnost přestupu na úzkorozchodnou železnici. Oberdittmannsdorfská dráha byla poté ještě nějakou dobu používána pro neveřejnou dopravu DR. Fyzická likvidace tratě byla ukončena v roce 1978.
Na částech bývalé tratě se dnes nachází cyklostezka, jiné byly zlikvidovány beze zbytku a probíhá na nich opět zemědělská činnost. Při pozdější přestavbě hlavní tratě Dresden – Werdau byly zlikvidovány skoro všechny stopy po kolejišti úzkorozchodek ve stanici Klingenberg-Colmnitz.
Lokomotivy a vozy
V prvních letech provozu zde jezdily lokomotivy řady I K (99.750–752), později sem byly nasazeny těžší lokomotivy řady VI K (99.65–71), které zde jezdily až do konce provozu.
Pro nákladní dopravu byly používány normální úzkorozchodné vozy, časem byly v úseku Naundorf – Oberdittmannsdorf nasazeny i podvalníky.
Infrastruktura
Největším mostem na trati je viadukt v Naundorfu o délce 85 metrů nad silnicí B 173 a z ní odbočující Gillenburg Strasse. Jednotlivé oblouky mají šířku 17,3 až 17,5 metru. Betonové klenby jsou opláštěny lomovým kamenem. Návrh na postavení obloukového mostu byl podán v únoru 1915, předtím se předpokládalo, že zde bude postaven přibližně o 10 metrů kratší ocelový viadukt na čtyřech pilířích, který by získal staré použitelné mostovky z tratí Dresden – Werdau a Hainsberg – Kipsdorf.