Oberschlesische Eisenbahn

Z Drážní Wiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání


Broom icon.svg
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete pomoci Drážní Wiki tím, že ho vhodně vylepšíte, pokud k tomu máte oprávnění.


Oberschlesische Eisenbahn AG (česky Hornoslezská dráha, zkratka OSE) byla soukromá železniční společnost založená v roce 1841 v Prusku. Postavila normálněrozchodnou hlavní trať WroclawKoźleMyslowice, která byla dokončena v roce 1847, a v letech 1851–1855 vybudovala rozsáhlou úzkorozchodnou síť s rozchodem 785 mm, která sloužila k přepravě různého zboží, především uhlí a rudy.

Historie

Společnost byla zřízena Nejvyšším kabinetním nařízením pruské vlády dne 24. března 1841[1] a jejím cílem bylo postavit železnici navazující ve Wroclawi na Dolnoslezskou dráhu a vedoucí přes Ohlau, Brzeg a Opole na zemskou hranici, kde měla navázat na KFNB.

Dne 22. května 1842 byl do provozu uveden první úsek Wroclav – Olawa, 3. srpna téhož roku začaly vlaky jezdit z Olawy do Brzegu a 29. května 1843 byl otevřen úsek z Brzegu do stanice Stefanshöhe (dnes Opole Zachodnie).

Další pokračování už tak rychle nešlo, až 2. listopadu 1845 bylo otevřeno pokračování Opole Zachodnie – Opole – Kędzierzyn –Gliwice, a dva týdny poté 15. listopadu úsek Gliwice –Zabrze –Świętochłowice. Poslední úsek Świętochłowice – Katowice – Myslowice byl otevřen 3. října 1846.

K pohonu svých lokomotiv hodlala společnost používat koks, proto ještě 1. listopadu 1846 postavila krátkou dráhu ze Zabrze do místní koksárny. Protože poptávka po koksu silně stoupala, postavila si v Zabrze ještě další vlastní koksárnu, kterou až do roku 1873 provozovala sama, pak ji pronajala[2].

V letech 1851–1855 pak společnost vybudovala síť úzkorozchodných tratí s rozchodem 785 mm, které se věnuje samostatné heslo.

V roce 1856 zahájila společnost provoz na další trati z Vratislavi do Poznaně a začala zajišťovat provoz na navazující dráze Stargard – Poznaň. Hned v následujícím roce však pruský stát převzal provoz na všech normálněrozchodných tratích OSE na svůj účet.

V roce 1859 společnost otevřela dráhu Ruda Chebzie (Morgenroth) – Bytom Karb (Karf) – Radzionków (Radzionkau).

V roce 1870 společnost odkoupila dvě jiné společnosti: Wilhelmsbahn a Neisse-Brieger Eisenbahn. Stávající síť tratí společnosti Wilhelmsbahn doplnila 25. září 1873 o trať Głubczyce – Krnov.

V letech 1871 až 1875 společnost postupně zprovoznila trať Wrocław – Międzylesie, která byla v úseku z Wroclawi do stanice Krosnowice Kłodzkie postavena jako dvojkolejná.

Od roku 1872 byla postupně otevírána dvojkolejná trať Bytom – Opole Groszowice s odbočkami, vedoucí víceméně paralelně s tratí Opole – Kozle – Katowice. Nejprve byla 27. října 1872 otevřena trať Bytom (Beuthen) – Zabrze Biskupice (Borsigerk) – Gliwice (Gleiwitz), 2. října 1878 následoval z opačné strany úsek Opole Groszowice (Groschowitz) – Strzelce Opolskie (Groß Strehlitz), odkud od 15. května 1879 pokračovaly vlaky až do Toszeku (Tost) a od 15. srpna téhož roku do Pyskowic (Peiskretscham). Poslední úsek Zabrze Biskupice – Pyskowice byl zprovozněn 15. května 1880. Spojovací dráha z Pyskowic do nádraží Gliwice Łabędy (Laband) byla otevřena 1. března 1880.

Roku 1883 byla otevřena místní dráha Strzelin (Strehlen) – Łagiewniki Dzierżoniowskie (Heidersdorf).

Dne 1. července 1886 byla společnost zestátněna.

Literatura

  • DAHMS, Peter Paul: Die Anfänge des Personenverkehrs per Eisenbahn in Preußen 1835–1860. Diss. TU Berlin, 2015
  • MATSCHOSS Conrad: 50 Jahre Ingenieur-Arbeit in Oberschlesien. Eine Gedenkschrift zur Feier des 50jährigen Bestehens des Oberschlesischen Bezirkvereins deutscher Ingenieure. Im Auftrage des Vereins und unter Mitarbeit seiner Mitglieder bearbeitet. Springer, Berlin 1907

Reference

  1. Dahms, s. 87
  2. Matschoss, s.121