Kolejový autobus Uerdingen
Slangovým termínem kolejový autobus Uerdingen (německy Uerdinger Schienenbus) jsou označovány dvounápravové motorové vozy lehké konstrukce s dieselovými motory uloženými pod podlahou, které byly sériově vyráběny od roku 1952 do roku 1971 ve firmě Waggonfabrik Uerdingen (nyní součást Siemens AG). Celkem bylo vyrobeno (včetně licenční výroby) 1 492 kusů, se započítáním přívěsných a řídicích vozů 3306 kusů. Společnost Deutsche Bundesbahn (DB) pro ně používala typové označení VT 95 (jednomotorové vozy, později řada 795) a VT 98 (dvoumotorové vozy, později řada 798). Vyrobeny byly i vozy pro ozubnicové tratě, které byly označeny řadou VT 97 (později 797). Část vozů řady 798 byla v roce 1988 upravena pro jednomužnou obsluhu (pouze strojvedoucí) a nově byla označena řadou 796.
Původní pořadové číslo vyrobených vozů začalo číslem 9, což znamenalo mechanický přenos síly, proto se také někdy používá označení VT 95.9.
Používány byly na těch vedlejších tratích, na kterých nebyl provoz parních nebo motorových lokomotiv dostatečně ziskový. Proto je také kolejový autobus v Německu označován jako „zachránce vedlejších tratí“ (Retter der Nebenbahnen), protože nízkonákladový provoz pomohl odložit nebo zcela zabránit rušení některých těchto tratí.
U společnosti DB byly Uerdingeny vyřazeny nejpozději do roku 2000, soukromé společnosti je provozovaly i poté.
Prototypy a sériové vozy VT 95
→ Hlavní článek: DB řada VT 95
Od roku 1948 se společnost Deutsche Reichsbahn[1] pokoušela racionalizovat složitý a pracně náročný provoz na vedlejších tratích. Její pracovní skupina vytvořila specifikaci levného a malého motorového vozu pro 40 cestujících se samočinným spřáhlem Scharfenberg a jednoduchými pérovými tlumiči namísto běžných nárazníků. Při výrobě měly být použity součásti ze sériové výroby autobusů – kupní cena vozidel se tak měla zaplatit do dvou let provozu.
Základní parametry byly definitivně potvrzeny na setkání zástupců ústřední správy DB a továrny Uerdingen v červnu 1949.
V roce 1950 nasadila DB do provozu dvanáct jednomotorových prototypů ve dvou verzích. Deset vozů mělo rozvor kol 4,5 m a na každé straně jedny dvojkřídlé skládací dveře, který byly umístěny šikmo ke kabině řidiče vpravo, jedenáctý vůz se stejným rozvorem měl na obou stranách dvoje dveře a dvanáctý prototyp měl rozvor náprav 6 metrů a dvoje dveře na každé straně (toto uspořádání pak měly i sériově vyráběné vozy).
Prototypy dostaly čísla VT 95 901 až 911 a 912; poslední byl později přečíslován na VT 95 9112. Vyrobeny byly též potřebné přívěsné vozy.
Na základě získaných zkušeností byl vyvinut konečný vůz řady VT 95, který od roku 1952 vyráběla továrna v Uerdingenu ve spolupráci s firmou MAN. Celkem bylo do roku 1958 vyrobeno 557 motorových vozů VT 95 a 564 přívěsných vozů VB 142 (B = Beiwagen) s rozvorem náprav 4,5 metru. Přívěsné vozy vyráběly i jiní výrobci. Vagonka Fuchs z Heidelbergu dodala také celkem 60 jednonápravových přívěsných vozů řady VB 141 pro přepravu kol a zavazadel.
Vozy dostaly dieselový motor Büssing a šestistupňovou převodovku. Sedačky pro cestující mají uspořádání 2 + 3 napříč, opěradla jsou sklopná.
V roce 1968 byly vozy přeznačeny na řadu 795, přívěsné vozy na 995.
Řada VT 98 (dvoumotorové vozy)
→ Hlavní článek: DB řada VT 98
Řada VT 98 byla vyvinuta z vozů VT 95, které měly na mnoha tratích příliš slabý výkon. Nová řada proto dostala dva trakční motory a oproti starší řadě byla také vybavena klasickými nárazníky namísto spřáhel Scharfenberg, takže za vůz bylo možné připojit i jiné přívěsné vozy nebo mohly být umístěny na konci jiných vlaků. Prototypy byly vyrobeny v roce 1953, sériová výroba probíhala v letech 1955–1962.
Šestiválcové motory U 10 byly opět vyráběny firmou Büssing, převodovka byla šestistupňová poloautomatická (elektromechanická). Namísto plynového pedálu mají tyto vozy ruční plyn na levé straně sedadla řidiče (všechny řídicí impulsy na VT 98 musejí být elektrické, aby bylo možné dálkově ovládat vůz z druhého vozu nebo z řídicího vozu).
Celkem bylo vyrobeno 329 motorových vozů, 220 přívěsných vozů řady VB 98 se zavazadlovým prostorem a 100 přívěsných vozů bez prostoru pro zavazadla, a také a 310 řídících vozů řady VS 98 (S = Steuerwagen). Většinou byly nasazovány v kombinaci VT + VB + VS, jezdily však i kratší dvoudílné VT + VS anebo naopak delší soupravy, až šestivozové (VT + VB + VS + VT + VB + VS).
V roce 1968 byly všechny vozy přeznačeny: z motorů se stala řada 798, přívěsné vozy dostaly řadu 998.0–3 a řídicí vozy 998.6–9. U řídicích vozů byla navíc zvýšena pořadová čísla o 600 (VS 98 001 byl po novém 998 601 atd.).
Speciální typ VT 97 (řada 797, ozubnicová)
→ Hlavní článek: DB řada VT 97
V roce 1962 bylo vyrobeno šest motorových vozů pro ozubnicové tratě, které byly označeny jako VT 97 901 až 906 a šest řídících vozů s čísly VS 97 001 až 006. Potřebnou výbavu pro jízdu na ozubnicích dodala lokomotivka Winterthur. Kvůli rozteči zubů měly tyto vozy rozvor zkrácen na 5 950 milimetrů. Maximální rychlost při jízdě do kopce po ozubnici byla 15 km/h, jinak 90 km/h.
Od 27. května 1962 vozy jezdily na ozubnicové dráze Honau - Lichtenstein (ve Švábském Albě). Začátkem roku 1964 byl VT 97 901 přemístěn do depa Passau a od roku 1964 do roku 1965 jezdil na trase Passau – Wegscheid, kde kvůli nedostatku vhodných lokomotiv tahal i nákladní vlaky. Na trať do Wegscheidu měly být přemístěny dva další vozy VT 97, ale poté, co se v lednu 1965 trať stala po sesuvu skály neprůjezdnou, byl tento požadavek odvolán. VT 97 901 byl poté přemístěn do depa Tübingen, kam putovaly také poslední vyrobené vozy VT 97 907 a 908.
K 1. lednu 1968 byly vozy přeznačeny na 797 901–908. Po zrušení ozubnic na tratích, kde vozy jezdily, byla ozubnicová část pohonu v letech 1970 až 1973 demontována. Od 1. ledna 1973 byly vozy znovu přeznačeny na 797 501-508. Jejich oblastí působnosti pak byla – mimo jiné – dráha Göppingen – Boll (Voralbbahn), dokud nebyla 27. května 1989 uzavřena. Tři vozy (797 502, 797 503 a 797 505) a dva řídicí vozy (VS 97 604 a VS 97 605) dnes patří spolku přátel ozubnicové dráhy Honau – Lichtenstein.
Reference
- ↑ V roce 1948 ještě DR i v západním Německu, přejmenování na Deutsche Bundesbahn proběhlo až 24. května 1949.
| Tento článek je licencován za podmínek licence Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0. Používá materiál z článku „Uerdinger Schienenbus“ na německé Wikipedii. |