Johann Liebig

Johann Liebig (7. června 1802, Broumov – 16. června 1870, Smiřice) byl liberecký velkopodnikatel, který významným způsobem zasáhnul do stavby železnic na severovýchodě Čech.

Pocházel ze soukenické rodiny. Po předčasné smrti otce se stal rovněž soukeníkem, po návratu z cesty „na zkušenou“ po Evropě s založil v roce 1822 s bratrem Františkem samostatný obchod se střižním zbožím a módními ozdobami. Obchod vedl František, mladší Jan sháněl zboží. V roce 1825 odjel opět do ciziny (Francie a Anglie), kde studoval novinky v oboru, především výrobu vyhledávaných šatovek typu tibet a satén. Po návratu v roce 1826 založil s bratrem přádelnu, nacházející se v pronajatém sále hospody na Vídeňské ulici. Podnikání jim šlo dobře a tak již roku 1828 koupili v Josefově Dole přádelnu knížete Clam-Gallase, a přestavěli ji na druhou dílnu s moderními anglickými stroji. V roce 1834 pak přibyla další textilka v Rochlici u Liberce.

Roku 1832 se Johann Liebig oženil s Marií Münzbergovou, dcerou kartounáře Antona Münzberga. Díky sňatku získal značné množství peněz, které použil na rozšíření podniku. V roce 1833 František z firmy odchází a podnik s novým názvem „Johann Liebieg et Comp.“ pak až do roku 1866 řídil Johann Liebig sám, poté se jeho synové Jan, Jindřich a Theodor stávají veřejnými společníky. V roce 1845 byla založena přádelna a tkalcovna bavlny a vlny ve Svárově, k ní přibyla v letech 1852 až 1854 pobočná přádelna v Haraticích.

Ve 40. letech byl už nejdynamičtějším textilním průmyslníkem v Čechách, kolem roku 1850 vlastnil továrny v Josefově Dole, Liberci, Železném Brodě, Svárově, Heralticích, Mildenově a v Rochlicích-Vesci, kde pracovalo skoro 5000 lidí.

Angažoval se i v dalších oborech (hornictví, sklářství, finančnictví). Po roce 1860 byl poslancem ve vídeňském parlamentu i v českém zemském sněmu, zastával také funkci prezidenta Obchodní komory v Čechách.

Roku 1863 koupil smiřické panství, které bylo v té době říšským statkem (Reichsdomain) pod správou c. k. privátní rakouské banky ve Vídni. Na smiřickém zámku ho 23. ledna 1868 ranila mrtvice poté, co se dozvěděl o bankrotu svého zetě v Paříži. Brzy poté – 1. března 1868 – mu císař František Josef I. za zásluhy o rozvoj průmyslu udělil titul barona. Podle pověstí tuto poctu získal hlavně proto, že od státu nevyžadoval náhradu za škody způsobené jeho velkostatkům během války v roce 1866.

Následkem mrtvice Liebig ochrnul a na smiřickém zámku 16. června 1870 zemřel. O tři dny později byly jeho ostatky převezeny na nádraží a vlakem odvezeny do rodinné hrobky v Liberci.

Reference

• Osobnosti českého průmyslu: Jan Liebig
• Marie Karausová: Svárovská stávka, Postavy a události svazek 11. Severočeské vydavatelství 1980.