Železniční trať Pirna – Großcotta
Železniční trať Pirna – Großcotta byla vedlejší drahou v Sasku. Vedla z Pirny do lomu Lohmgrund u Großcotty, kde se těžil pískovec.
Historie
V roce 1878, když byla plánována stavba Gottleubatalbahn z Pirny do Berggießhübelu, vyjádřili majitelé lomů přání postavit také dráhu spojující tuto trať s lomy v Lohmgrundu, ležícími asi 20 až 25 metrů nad úrovní řeky Gottleuba. Protože však polní dráha z Rottwerndorfu nebyla na základě konečných odhadů podle majitelů lomů ekonomická, navrhl jeden z nich stavbu normálněrozchodné dráhy z Pirny přes obec Zehista až do lomu Lohmgrund. Saská vláda však až do roku 1889 prosazovala stavbu 600mm „vlečné“ dráhy z Rottwerndorfu do horního Lohmgrundu. Tato chystaná, 3 km dlouhá dráha však pro odpor některých lomařů, vyvolaný plánovanými náklady ve výši 350 tisíc marek, nakonec nebyla realizována.
V žádosti ze dne 3. května 1889 se hrabě z Rexu, majitel panství Zehista, opět ujal myšlenky z roku 1878 a požádal o licenci pro stavbu normálněrozchodné železnice z Pirny do Dohmy. V červnu 1890 bylo rozhodnuto vybudovat trasu jako státní železnici, v neposlední řadě kvůli vyhlídkám na tučné výnosy z dopravy pískovce, jehož těžba se silně zvýšila. Přípravné práce začaly v dubnu 1891 a zahrnovaly již dodatečné prodloužení až do horního Lohmgrundu. Odhadované náklady byly 795 000 marek.
Po vydání vyhlášky o stavbě železnice dne 5. dubna 1892 začalo v únoru 1893 vyměřování trasy a v dubnu téhož roku začala stavba. Aby nebylo nutné postavit dva mosty přes řeku Seidewitz, bylo její koryto částečně přemístěno. Ve městu Dohma byl přes hlavní silnici postaven ocelový most. K dosažení horního Lohmgrundu bylo nutné za konečnou stanicí Großcotta prorazit 256 m dlouhý tunel pod hlavní silnicí Pirna – Petrovice. Portál tunelu v Lohmgrundu byl vytesán přímo do skály a měl omezený průjezdný profil, takže do tunelu nemohlo vjíždět žádné nákladní vozidlo s budkou brzdaře převyšující střechu.
.JPG)
Nová trasa byla do Gottleubatalbahn zaústěna v km 1,704 před starou zastávkou Pirna. V místě odbočky byla postavena nová stanice Pirna Haltepunkt (později Pirna Süd) s charakteristickou kabřincovou budovou.
Zahájení provozu, původně plánované na konec roku 1893, muselo být kvůli technickým problémům na mostech odloženo. Od 1. února 1894 byla povolena nákladní doprava do Dohmy, 21. března 1894 byla zahájena osobní a nákladní doprava na celé trati.
Velmi brzy po zahájení provozu se ukázalo, že dráha bude slušně vydělávat – přestavba drážďanského železničního uzlu v letech 1895 až 1910 vyžadovala mnoho tun místního pískovce. Například mezi květnem a říjnem 1895 směřovalo do Drážďan celkem 327 vagonů kvalitního jemnozrnného pískovce. Někdy muselo jezdit několik nákladních vlaků za den. Nakládací rampa v Lohmgrundu byla proto v roce 1909 rozšířena.
_2006-07-17.JPG)
Osobní doprava, která vždy měla minimální význam, byla po nástupu autobusové dopravy ve 20. letech 20. století vystavena tvrdé konkurenci, a 20. března 1935 byla zastavena.
Na konci druhé světové války sloužil tunel v Lohmgrundu po těžkém bombardování Drážďan jako útočiště pro část muzeálních fondů drážďanských sbírek umění. V klimatizovaných nákladních vozech měly nejdůležitější obrazy starých mistrů přežít válku bez úhony. Až koncem dubna 1945, kdy došlo k výpadku dodávky elektřiny po bombovém útoku na Pirnu, byla uložená umělecká díla nenávratně poškozena. Krátce po skončení války byly všechny zde uložené muzejní fondy odvezeny do Sovětského svazu jako válečná kořist.
Dne 22. června 1945 byla obnovena osobní doprava do Dohmy, protože nebyly k dispozici žádné funkční autobusy. Od 28. srpna 1945 pak osobní vlaky jezdily opět až do Großcotty. Rekonstrukce měst zničených válkou po roce 1945 vyžadovala obrovské množství stavebního materiálu, takže objemy nákladní přepravy na trati rostly. Až v padesátých letech začala nákladní doprava upadat. Velkou pohromu znamenala povodeň ve dnech 22/23. července 1957, po které byla zastavena osobní doprava. Po vykolejení lokomotivy v Dohmě byla v březnu 1963 ukončena nákladní doprava v úseku Pirna-Zehista – Lohmgrund. Snášení kolejí na nepoužívaném úseku začalo až v létě 1978 a skončila v listopadu 1979 v traťovém kilometru 4,45. Koleje zůstaly jen v koncovém tunelu do Lohmgrundu, ale z bezpečnostních důvodů byl tunel začátkem 90. let zazděn.
Po zastavení dopravy na úseku za nádražím Pirna-Zehista byla zbylá část ponížena na vlečku a nadále používána, v letech 1976 až 1980 dokonce ještě modernizována (pokládka betonových pražců). Nákladní doprava však stále klesala. Vlečky napojené do stanice Pirna-Zehista byly obsluhovány až do 1. listopadu 1998. Následně byl 28. února 1999 úsek Pirna Süd – Pirna-Zehista zrušen a koleje byly demontovány v roce 2002.