Železniční trať Falls – Gefrees

Mapa tratí v pohoří Fichtelberge (Smrčiny)

Železniční trať Falls – Gefrees byla 5,3 km dlouhá vedlejší dráha v Bavorsku, která napojovala město Gefrees na hlavní trať Bamberg – Hof.

Historie

Při vyměřování trasy Ludwig-Süd-Nord-Bahn bylo město Gefrees, ležící na opačné straně údolí potoka Ölschnitz, než kudy vedla dráha, vynecháno. Měšťané se s tím nikdy nesmířili a léta bojovali za zlepšení situace – už jen proto, že se na stavbě trati hodně podíleli: vysoce kvalitní žuly z místních lomů v kopci Hohe Reuth jihovýchodně od města navozili na koňských a volských potazích na stavbu známého úseku Schiefe Ebene stovky tun, kvůli stavbě byly u Gefreesu otevírány i nové lomy.

Až 16 let po zahájení provozu na dráze byla v roce 1864 otevřena stanice Fals, která měla sloužit jako společná stanice pro Falls i Gefrees. V roce 1873 se toto společné určení stanice promítlo i v názvu a stanice byla přejmenována na Falls-Gefrees. V roce 1875 a pak ještě v roce 1889 muselo být zvětšeno skladiště na nakládací rampě, ale ani zvýšený zájem o přepravu nepřinesl pokrok ve stavbě přípojné dráhy a všechny petice se míjely účinkem. Až v roce 1900 byla konečně stavba schválena. Po vytyčení trasy počátkem roku 1901 proběhl 1. dubna slavnostní výkop. Přestože šlo jen o 5 km dlouhou trať, trvala stavba téměř 9 měsíců. První vlak projel celou trať 28. února 1902, ale do zahájení provozu ještě pár měsíců uběhlo. Dne 1. května bylo nádraží ve Fallsu opět přejmenováno na konečný tvar Falls (správně se dvěma „l“). Zkušební jízda s provizorním nákladním vlakem proběhla 1. června a až 5. července byl zahájen veřejný provoz.

V červnu 1903 byl v Fallsu nainstalován pulsometr, který zlepšil doplňování vody do lokomotiv. Druhý pulsometr byl zřízen ve výtopně Gefrees. S výjimkou několika přerušení provozu kvůli vysoké sněhové pokrývce v letech 1929, 1941 a 1942 nejsou známy žádné mimořádné události, ke kterým by na trati došlo.

Zvláštností této dráhy bylo to, že koncová stanice Gefrees sloužila jako pobočka lokomotivního depa Neuenmarkt-Wirsberg, takže tu byly odstavovány lokomotivy a skladovány různé náhradní díly, které byly v případě potřeby převáženy do hlavního depa.

V letech 1934 až 1936 byl stavěn úsek dnešní federální dálnice A9 ze Schleizu do Bad Bernecku. Na trati byla kvůli tomu na západ od křížení s dálnicí vybudována ve Streitau dočasná překládací stanice s odbočením v km 2,4 se dvěma kolejemi. Na jižní koleji byl výklopník, na severní se vykládal cement, dovážený v pytlích v uzavřených nákladních vozech.

Bývalé nádraží Falls

Od roku 1955 začíná provoz na dráze slábnout a zrušení místní pobočky depa Neuenmarkt-Wirsberg v témže roce bylo prvním příznakem blížícího se zániku. V roce 1959 byla zavřena výletní restaurace u nádraží Falls, ve které byla i odpočinková místnost pro železničáře. Po ukončení provozu na sousední lokálce Münchberg – Zell v roce 1971 sílily obavy, že osobní vlaky dojezdí i zde, a také k tomu 30. září 1973 došlo. Po ukončení osobní dopravy byla zbořena výtopna v Gefrees a budova na nákladišti se zastávkou Streitau.

Most přes údolí potoka Ölschnitz

O dvacet let později Spolkový dopravní úřad rozhodl oficiálně zastavit ke 31. prosince 1993 i stále upadající nákladní dopravu. O svatodušních svátcích proběhla v rámci železničních oslav v Neuenmarktu poslední jízda zvláštního osobního vlaku po trati, 12. září odjel z Gefrees poslední nákladní vlak. Na jaře 1994 začalo snášení tratě. V roce 1998 pak byla zastavena nakládka/vykládka zboží a demontován nadchod na ostrovní nástupiště ve stanici Falls, která byla poté změněna na zastávku a v roce 2004 úplně zrušena. Zdejší nádražní budova je dnes soukromým majetkem. Nádražní budova v Gefrees byla zbourána v roce 2003, na pozemku dnešní stanice přežilo jen skladiště na nákladišti Raiffeisenbank. Jediným větším pozůstalým objektem tratě je most přes údolí potoka Ölschnitz, těleso je zachováno především v úvodní části mezi Falls a Streitau.

Lokomotivy a motorové vozy

První nasazenou lokomotivou na dráze byl stroj řady D XI. Pravděpodobně až do roku 1930 jezdily na trase pravidelně lokomotivy řad ML 2/2 a PtL 2/2. Od roku 1935 zde byly nasazeny stroje 98.4-5, které vždy jezdily z Fallsu do Gefrees tendrem napřed, protože tendrovky by měly vždy jezdit s komínem ve směru do svahu – a koncové nádraží Gefrees bylo níže než nádraží Falls. V padesátých letech tu jezdily také lokomotivy 98.11.

Od roku 1955 vozily na místní dráze vlaky pouze motorové lokomotivy, jako první řada V 20, později i V 36. Od roku 1965 zde bylo možné potkat i stroje řady V 60, jeden stroj řady V 45 (V 45 005) a pouze o víkendech i motorové vozy VT 95, protože v těchto dnech nebylo nutné brát žádné nákladní vozy. Kvůli prudkému poklesu počtu cestujících v posledních letech provozu byla pro přepravu cestujících používána dostačující „dunící krabice“ (tzv. Donnerbüchse vagon). Protože dieselové lokomotivy neměly žádné topné zařízení, musel být takový vůz vytápěn uhlím v kamnech.

Odkazy

• Německá Wikipedie
• Článek na serveru fichtelgebirge.bayern-online.de
• Fotogalerie z Gefrees na drehscheibe-online.de