Železniční trať Eibenstock unterer Bf – Eibenstock oberer Bahnhof

Krátká odbočná vedlejší dráha Eibenstock unterer Bf – Eibenstock oberer Bahnhof, známá kvůli svému velkému stoupání pod názvem Steilstrecke Eibenstock (příkrá dráha) byla nejstrmější normálněrozchodnou tratí Saska. Dráha spojovala město Eibenstock s hlavní tratí Chemnitz – Aue – Adorf, vedoucí údolím hluboko pod městem.

Historie

Město Eibenstock získalo své nádraží na hlavní dráze již roku 1875, ale velký výškový rozdíl a obtížná přeprava zboží po nepříliš kvalitních cestách vedly k tomu, že roku 1900 saský zemský sněm odsouhlasil stavbu krátké normálněrozchodné sekundární dráhy do města, vycházející ze stanice Schönheiderhammer. Přestavba tohoto nádraží se však ukázala jako příliš nákladná, proto se výchozím bodem nové dráhy nakonec stalo nádraží Eibenstock. Podle vzoru nedaleké dráhy do Jáchymova byla dráha trasována s maximálním stoupáním 50 promile. Vlastní provoz byl zahájen 3. května 1905.

Koncem 60. let 20. století bylo v souvislosti se stavbou přehrady Eibenstock rozhodnuto o likvidaci tratě, na které byl provoz zastaven 27. září 1975 při změně jízdního řádu. Dne 5. října 1975 byla trať oficiálně zrušena a později snesena.

Zvláštnosti spojené s provozem

Silné stoupání si vynutilo zavedení nejrůznějších bezpečnostních opatření. Všechny vlaky jedoucí nahoru musely být sunuty, zpět do údolí naopak taženy. Všechny lokomotivy musely být vybaveny čtyřmi na sobě nezávislými brzdnými systémy:

1. tlakovzdušnou brzdou
2. přídavnou brzdou
3. ruční brzdou
4. protitlakovou brzdou

Všechny vlaky jedoucí směrem dolů musely dále zastavit před vjezdovým návěstidlem dolního nádraží, které vždy vlaku ukazovalo návěst „Stůj“. Za vjezdovým návěstidlem byla umístěna odvratná výměna, normálně postavená na odvratnou kolej pokrytou pískem („Sandgleis“). Až po zastavení vlaku byla výměna přestavena a návěstidlo povolilo vjezd do dolního nádraží.

Po těžké nehodě v lednu 1945, kdy kvůli selhání brzd u vlaku jedoucího směrem do údolí zahynulo 5 lidí a dalších 39 bylo těžce zraněno, byly brzdy vagónů každý druhý den (!) kontrolovány v dílnách v nedalekém nádraží Aue.

Při jízdě směrem nahoru byl na začátku vlaku umístěn služební vůz s čelním sklem a třemi čelními světly (pro noční návěst „Zg 1“ čili Dreilicht-Spitzensignal), obsazený vlakvedoucím, který musel sledovat trať a v případě hrozícího nebezpečí vydal signál pro strojvedoucího k zastavení vlaku.

Literatura

Baureihe 94.20: Bergsteigerin von Eibenstock, Eisenbahn Journal 05/2004