Železniční trať Dzierżoniów – Radków

Z Drážní Wiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání


Broom icon.svg
 Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete pomoci Drážní Wiki tím, že ho vhodně vylepšíte, pokud k tomu máte oprávnění.


Železniční trať Dzierżoniów – Radków' je z větší části zaniklá normálněrozchodná trať s původní délkou 55 km, vedoucí přes polské pohoří Soví Hory, podle kterého se jí říká Dráha Sovích Hor (něm. Eulengebirgsbahn, polsky Kolej Sowiogórska). Začínala v městě Reichenbach (dnes Dzierżoniow) a vedla přes Peterswaldau (Pieszyce), Langenbielau (Bielawa), Silberberg (Srebrna Góra), Volpersdorf (Wolibórz), Schlegel (Słupiec) a Mittelsteine (Ścinawka Średnia) do Wünschelburgu (Radków) u českých hranic. Zajímavá byla 6,6 km dlouhým horským úsekem ze Silberbergu (Srebrna Góra) do Neudorfu (Nowa Wieś Kłodzka), kde byla zřízena Abtova ozubnice.

Dráhu postavila stejnojmenná společnost. Trať byla rušena postupně od roku 1931, dnes je v provozu jen úsek ze Scinawky Sredniej na vlečku cca 2 km za stanicí Słupiec, a to pouze pro nákladní dopravu.

Historie

Dráha měla sloužit především turistice, v nákladní dopravě pak obsluhovat lomy kolem města Schlegel. Společnost a správa železnice sídlily v Reichenbachu.

Koncese byla udělena 21. července 1899. Stavbu, která započala v září 1899[1], provedla společnost Lenz & Co., která byla jedním ze zakladatelů společnosti Eulengebirgsbahn AG. Nejdříve byl 1. června 1900 zahájen provoz v úseku z Reichenbachu do stanice Ober Peterswaldau (Pieszyce Górne), 1. října 1900 bylo otevřeno krátké prodloužení do sousední stanice Langenbielau Oberstadt (Bielawa Zachodnia) a 12. prosince 1900 ještě pokračování do Silberbergu. Na něj navázal úsek přes Soví Hory Silberberg – Mittelsteine, otevřený 5. srpna 1902.

Poslední 9,5 km dlouhý úsek ze stanice Mittelsteine do Wünschelburgu (Radków) byl otevřen 1. prosince 1903. Kromě obsluhy lomů za Radkówem, kam vedla ze stanice vlečka, zde měla velký význam osobní doprava poutníků do Wambierzyce a turistů na Szczeliniec Wielki (Velkou Hejšovinu). Tento úsek získal i své vlastní označení: Heuscheuergebirgsbahn neboli Dráha Stolových Hor.

Ozubnicový úsek znemožňoval vozbu dlouhých nákladních vlaků (i u krátkých byly nutné dvě lokomotivy), zato byl přitažlivý pro turisty. V roce 1908 byla otevřena 12,7 km dlouhá spojovací trať z Frankensteinu (Ząbkowice Śląskie) do Silberbergu, která přispěla k růstu počtu přepravených osob.

Vypuknutí první světové války bylo začátkem pomalého konce této dráhy. Válka, krize na počátku dvacátých let, inflace a pokles zájmu turistů vedly k nedostatku finančních prostředků na opravy a údržbu. Hospodářské oživení v Německu ve dvacátých letech vedlo ke krátkému vzestupu[2], začátkem třicátých let však po vypuknutí hospodářské bylo uzavřeno mnoha závodů, což znamenalo další výpadek příjmů.

Vysoké náklady na provoz na ozubnicovém úseku přinutily společnost vyzkoušet adhezní lokomotivy, včetně pruských strojů řady T 16, ale neúspěšně. Technický stav tratě a kolejových vozidel nebyl nejlepší. Problémové byly skály padající ze stěn rokliny; jejich zabezpečení by stálo 230 tisíc marek. Také stav obou viaduktů vyvolával obavy – blížil se konec 30leté záruky a revize provedená v roce 1930 zjistila nebezpečné trhliny. Kvůli nedostatečné drenáži voda pronikla konstrukcí a mráz dělal své. Oprava mostů by stála dalších asi 500 tisíc marek.

Dne 12. října 1931 byla proto ukončena veškerá doprava v úseku Silberberg – Volpersdorf, 11. května 1932 byla zastavena osobní doprava v úseku Volpersdorf – Mittelsteine. V návaznosti na to byly v letech 1933 a 1934 sneseny koleje mezi stanicemi Silberberg Stadt a Neudorf. Kdy byl zlikvidován úsek mezi Neudorfem a Volpersdorfem, není známo, podle polských zdrojů možná až koncem druhé světové války[3].

Po druhé světové válce obnovily PKP 5. října 1947 veškerou dopravu na krátkém úseku Słupiec - Ścinawka Średnia, 1. května 1948 však opět zastavily osobní dopravu a dále tu jezdily jen nákladní vlaky. Návazně byla 2. října 1949 obnovena veškerá doprava v úseku Wolibórz – Słupiec. Nákladní doprava až z/do Wolibórze však postupně upadala a proto byla v roce 1972 ukončena , manipulační vlaky jezdily už jen do stanice Dzikowiec Kłodzki. S počátkem letního jízdního řádu 1972 byla 27. května definitivně ukončena osobní doprava v úseku Wolibórz - Ścinawka Średnia . V roce 1974 byl nepoužívaný úsek Wolibórz - Dzikowiec Kłodzki zlikvidován. Snesení úseku Dzikowiec Kłodzki - Nowa Ruda Słupiec Poláci datují neurčitě před rok 2000.

Na úseku Dzierżoniów Śląski - Bielawa Zachodnia byla veškerá doprava ukončena 25. května 1974, návazný úsek Bielawa Zachodnia – Srebrna Góra byl uzavřen 22. května 1977. V roce 1978 pak byla dráha z Dzierżoniówa až do Srebrne Góry snesena.

Doprava v úseku Ścinawka Średnia – Radków skončila 30. května 1987, snesení tratě proběhlo až v roce 1999.

Na krátkém úseku ze Ścinawky do lomu u Słupiece stále jezdí nákladní vlaky. Přestože je šance na obnovu zrušených úseků minimální, převzalo 29. dubna 2019 dolnoslezské vojvodství od PKP do svého vlastnictví dva zaniklé úseky této dráhy: Srebrna Góra – Bielawa Zachodnia a Ścinawka Średnia – Radków[4].

Stručný přehled událostí (jen přesná data)

Datum událostiUdálostNázev úseku
1. 6. 1900Zahájení veškeré dopravyDzierżoniow – Pieszyce Górne
1. 10. 1900Zahájení veškeré dopravyPieszyce Górne – Bielawa Zachodnia
12. 12. 1900Zahájení veškeré dopravyBielawa Zachodnia – Srebrna Góra
5. 8. 1902Zahájení veškeré dopravySrebrna Góra – Ścinawka Średnia
1. 12. 1903Zahájení veškeré dopravyŚcinawka Średnia – Radków
12. 10. 1931Ukončení veškeré dopravySrebrna Góra – Wolibórz
11. 5. 1932Zastavení osobní dopravyWolibórz – Ścinawka Średnia
5. 10. 1947Obnovení veškeré dopravySłupiec - Ścinawka Średnia
1. 5. 1948Zastavení osobní dopravySłupiec - Ścinawka Średnia
2. 10. 1949Obnovení veškeré dopravyWolibórz – Słupiec
27. 5. 1972Ukončení osobní dopravyWolibórz – Ścinawka Średnia
25. 5. 1974Ukončení veškeré dopravyDzierżoniów Śląski - Bielawa Zachodnia
22. 5. 1977Ukončení veškeré dopravyBielawa Zachodnia – Srebrna Góra
30. 5. 1987Ukončení veškeré dopravyŚcinawka Średnia – Radków

Infrastruktura

Nejzajímavějším úsekem této dráhy byl úsek mezi stanicemi Silberberg Stadt (Srebrna Góra – Miasto, 394 m n.m.) a Neudorf (Nowa Wieś Kłodzka, 520 m n.m.) o celkové délce 6,6 km a výškovém rozdílu 175 m, z toho na 4,1 km byla položena Abtova ozubnice. Ozubnicový úsek se dělil na dvě části: jeden ze Silberbergu na vrcholovou zastávku Silberberg Festung (Srebrna Góra-Twierdza, 569 m n.m.) s průměrným sklonem 60 ‰, druhá kratší klesala dále směrem k Neudorfu s průměrným sklonem 50 ‰.

Na trati dodnes stojí dva velké cihlové mosty: 24 metrů vysoký Żdanowski a 27 metrů vysoký Srebrnogórski, oba 90 metrů dlouhé.

Lokomotivy

Pro ozubnicový úsek byly pořízeny tři lokomotivy z Esslingenu pojezdu C1 s továrními čísly 3124 až 3126 s maximální rychlostí 45 km/h (na ozubnici 15 km/h)[5].

Odkazy

Reference

  1. ↑ Historia kolei Sowiogórskiej, polska-org.pl
  2. ↑ Za rok 1927 bylo vykázáno 854 944 přepravených osob a 315 368 tun zboží
  3. ↑ Přehled na bazakolejowa.pl
  4. ↑ Zpráva na rynek-kolejowy.pl
  5. ↑ werkbahn.de
Citováno z „http://drazniwiki.jaroslav-cerny.cz/index.php?title=Železniční_trať_Dzierżoniów_–_Radków&oldid=294“