Oberschlesische Eisenbahn

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete pomoci Drážní Wiki tím, že ho vhodně vylepšíte, pokud k tomu máte oprávnění.

Oberschlesische Eisenbahn AG (česky Hornoslezská dráha, zkratka OSE) byla soukromá železniční společnost založená v roce 1841 v Prusku. Postavila normálněrozchodnou hlavní trať Wroclaw – Koźle – Myslowice, která byla dokončena v roce 1847, a v letech 1851–1855 vybudovala rozsáhlou úzkorozchodnou síť s rozchodem 785 mm, která sloužila k přepravě různého zboží, především uhlí a rudy.

Historie

Společnost byla zřízena Nejvyšším kabinetním nařízením pruské vlády dne 24. března 1841 a jejím cílem bylo postavit železnici navazující ve Wroclawi na Dolnoslezskou dráhu a vedoucí přes Ohlau, Brzeg a Opole na zemskou hranici, kde měla navázat na KFNB.

Dne 22. května 1842 byl do provozu uveden první úsek Wroclav – Olawa, 3. srpna téhož roku začaly vlaky jezdit z Olawy do Brzegu a 29. května 1843 byl otevřen úsek z Brzegu do stanice Stefanshöhe (dnes Opole Zachodnie).

Další pokračování už tak rychle nešlo, až 2. listopadu 1845 bylo otevřeno pokračování Opole Zachodnie – Opole – Kędzierzyn –Gliwice, a dva týdny poté 15. listopadu úsek Gliwice –Zabrze –Świętochłowice. Poslední úsek Świętochłowice – Katowice – Myslowice byl otevřen 3. října 1846.

K pohonu svých lokomotiv hodlala společnost používat koks, proto ještě 1. listopadu 1846 postavila krátkou dráhu ze Zabrze do místní koksárny. Protože poptávka po koksu silně stoupala, postavila si v Zabrze ještě další vlastní koksárnu, kterou až do roku 1873 provozovala sama, pak ji pronajala.

V letech 1851–1855 pak společnost vybudovala síť úzkorozchodných tratí s rozchodem 785 mm, které se věnuje samostatné heslo.

V roce 1856 zahájila společnost provoz na další trati z Vratislavi do Poznaně a začala zajišťovat provoz na navazující dráze Stargard – Poznaň. Hned v následujícím roce však pruský stát převzal provoz na všech normálněrozchodných tratích OSE na svůj účet.

V roce 1859 společnost otevřela dráhu Ruda Chebzie (Morgenroth) – Bytom Karb (Karf) – Radzionków (Radzionkau).

V roce 1870 společnost odkoupila dvě jiné společnosti: Wilhelmsbahn a Neisse-Brieger Eisenbahn. Stávající síť tratí společnosti Wilhelmsbahn doplnila 25. září 1873 o trať Głubczyce – Krnov.

V letech 1871 až 1875 společnost postupně zprovoznila trať Wrocław – Międzylesie, která byla v úseku z Wroclawi do stanice Krosnowice Kłodzkie postavena jako dvojkolejná.

Od roku 1872 byla postupně otevírána dvojkolejná trať Bytom – Opole Groszowice s odbočkami, vedoucí víceméně paralelně s tratí Opole – Kozle – Katowice. Nejprve byla 27. října 1872 otevřena trať Bytom (Beuthen) – Zabrze Biskupice (Borsigerk) – Gliwice (Gleiwitz), 2. října 1878 následoval z opačné strany úsek Opole Groszowice (Groschowitz) – Strzelce Opolskie (Groß Strehlitz), odkud od 15. května 1879 pokračovaly vlaky až do Toszeku (Tost) a od 15. srpna téhož roku do Pyskowic (Peiskretscham). Poslední úsek Zabrze Biskupice – Pyskowice byl zprovozněn 15. května 1880. Spojovací dráha z Pyskowic do nádraží Gliwice Łabędy (Laband) byla otevřena 1. března 1880.

Roku 1883 byla otevřena místní dráha Strzelin (Strehlen) – Łagiewniki Dzierżoniowskie (Heidersdorf).

Dne 1. července 1886 byla společnost zestátněna.

Literatura

• DAHMS, Peter Paul: Die Anfänge des Personenverkehrs per Eisenbahn in Preußen 1835–1860. Diss. TU Berlin, 2015
• MATSCHOSS Conrad: 50 Jahre Ingenieur-Arbeit in Oberschlesien. Eine Gedenkschrift zur Feier des 50jährigen Bestehens des Oberschlesischen Bezirkvereins deutscher Ingenieure. Im Auftrage des Vereins und unter Mitarbeit seiner Mitglieder bearbeitet. Springer, Berlin 1907