Zobrazení zdroje stránky Česká západní dráha

'''Česká západní dráha''' (německy ''k.k. privilegierte Böhmische Westbahn'', zkratka '''BWB''') byla soukromá železniční společnost, která postavila a vlastnila trať [[Železniční trať Praha – Plzeň – Furth im Wald|Praha – Plzeň – Furth im Wald]] a z ní odbočující lokální dráhu [[Železniční trať Chrást u Plzně – Radnice|Chrást u Plzně – Radnice]]. Kromě toho provozovala státem vlastněnou železnici [[Železniční trať Beroun – Rakovník|Beroun – Rakovník]]. Koncem roku 1894 byla dráha zestátněna a její provoz převzaly od 1. ledna 1895 císařsko-královské Rakouské státní dráhy (kkStB).

== Historie ==
První „Spolek pro zřízení dřevěné a železné silnice z Prahy do Plzně“ se utvořil již v roce 1825. Jeho iniciátorem byl hospodářský rada a statkář Antonín Jan Oppelt, který se obrátil se žádostí o pomoc na Františka Josefa Gerstnera, duchovního otce koněspřežní dráhy z Českých Budějovic do Lince. Kvůli mohutným skalám u Tetína neměla plánovaná koněspřežní železnice z Plzně do Prahy vést celou trasou podél Berounky, ale u Zbečna měla odbočit podél říčky Klíčavy do Lán, a dále kolem Žehrovic přes Jeneč, Hostivici, Ruzyni a Liboc k pražské Písecké bráně. Pro finanční potíže byl však postaven jen úsek z Prahy do Lán.
 
Plzeňská průmyslová komora měla o dráhu velký zájem, a proto v roce [[1851]] žádala vídeňskou vládu o vybudování trati z Prahy přes Plzeň do [[Bavorsko|Bavorska]], ale reakce vlády byla velmi neurčitá. Až v listopadu 1854 Rakousko vyhlásilo rozsáhlý železniční program, který předpokládal i zřízení trati z Prahy přes Plzeň k bavorské hranici s pokračováním do Ambergu a Norimberku. V roce 1856 byla v tomto směru mezi Rakouskem a Bavorskem uzavřena mezistátní smlouva o železničním spojení.

Ještě v tom samém roku požádal velkoobchodník Leopold von Lämel společně s knížaty Metternichem, Windischgrätzem a Thurn-Taxisem o vydání koncese na železniční trať z Prahy přes Plzeň a Domažlice na bavorskou hranici, a k tomu na dráhu z Plzně do Budějovic a Karlových Varů. Koncese byla udělena v roce [[1857]] spolu s příslibem garantovaného zúročení kapitálu částkou 30 milionů zlatých.

Dne 20. září 1858 byla uzavřena rakousko-bavorská dohoda o tom, že přechodovým bodem mezi oběma státy bude stanice ve Furth im Wald.

Lämmel však nebyl schopen získat potřebné peníze a státní záruka byla snížena na 20 milionů zlatých. Následná jednání mezi vládou a koncesionáři vedla k tomu, že koncese byla zrušena. Místo původních zájemců podali žádost o výstavbu tratě z Prahy přes Plzeň k bavorské hranici bratři Kleinové, Adalbert Lanna, Hermann Dietrich Lindheim, Franz Richter a Pražská společnost železářského průmyslu. Požadovali ale zvýšení státní záruky na 24 milionů zlatých, jakož i další možnosti financování prostřednictvím akcií a dluhopisů.

Pro urychlení výstavby bylo vydáno prozatímní stavební povolení ještě před zahájením platnosti koncese, avšak bez práva na vyvlastnění a na vlastní nebezpečí podnikatele. Samotná koncese byla udělena 5. září [[1859]] a kromě hlavní tratě zahrnovala také odbočku z z Holoubkova do Radnic a Vejvanova. Dne 13. prosince 1860 byla založena akciová společnost BWB a ustaveno představenstvo společnosti.
 
Stavba tratě z Prahy do Furthu byla zahájena v květnu [[1860]]. Jako první byl 14. října [[1861]] zprovozněn úsek z bavorských hranic do Plzně na provizorní nádraží ve Skvrňanech. Protože na bavorské straně byl poslední úsek návazné dráhy [[B.O.B.]] ze Schwandorfu do Furth im Waldu otevřen o necelý měsíc dříve (20. září 1861) získala tak Plzeň dokončením stavby železniční spojení s evropským západem a přes Řezno, Pasov a Linec i s Vídní. Úsek ze státní hranice do Furth im Waldu převzala Česká západní dráha do nájemního provozu. V dubnu 1862 pak bylo dokončeno náročné přemostění Radbuzy v Plzni a otevřeno nové (dnes hlavní) nádraží. Slavnostní otevření zbylé části tratě mezi Smíchovem a Plzní proběhlo 14. července [[1862]].

Odbočná dráha z Chrastu do Stupna byla otevřena 1. dubna 1863, její prodloužení ze Stupna do Radnice 1. prosince 1893.

Až do roku 1872 nebylo smíchovské nádraží České západní dráhy přímo propojeno s ostatními pražskými stanicemi. V tomto roce zprovoznila společnost [[KFJB|Dráhy císaře Františka Josefa]] [[Železniční trať Praha-Smíchov – Praha Masarykovo nádraží-Hrabovka|pražskou spojovací dráhu]] vedoucí ze Smíchova přes dnešní hlavní nádraží na Hrabovku, kde bylo napojení na Společnost státní dráhy.

Firma sice nikdy nedosahovala závratných zisků, přesto se ji velmi dařilo a dokonce patřila k&nbsp;největším daňovým poplatníkům na Smíchově. Zestátněna byla ke dni 11. prosince 1894, provoz na jejích tratích převzala společnost kkStB k 1. lednu 1895.
 
==Literatura==
Haas, Václav. ''Česká západní dráha: (Furth im Wald - Domažlice - Plzeň -) Rokycany - Beroun – Praha''. Vydání první. Praha: Regionální organizátor Pražské integrované dopravy, 2017. 135 stran. Železnice ve středních Čechách; 3. ISBN 978-80-270-5629-3.

[[Kategorie:Železniční společnosti v Česku]]

{{#subobject:
 |Datum události=1860-12-13
 |Přesnost=E
 |Událost=Založení společnosti
 |Popis události=Byla založena společnost [[{{PAGENAME}}]]
}}

{{#subobject:
 |Datum události=1894-12-11
 |Přesnost=E
 |Událost=Zestátnění společnosti
 |Popis události=Byla zestátněna společnost [[{{PAGENAME}}]]
}}