Jaroslav Cerny: vytvoření stránky

2022-05-14T05:39:26Z

vytvoření stránky

Nová stránka

{{Upravit}}
'''C.k. priv. Severní dráha císaře Ferdinanda''' (německy '''k.k. privilegierte Kaiser Ferdinands-Nordbahn''', zkráceně '''KFNB''') byla železniční a důlní společnost, která postavila první parostrojní železnicí na území Rakouského císařství i Česka, vedoucí z [[Wien|Vídně]] do [[Bochnia|Bochnie]]. Dráha byla – s výjimkou [[Báňská dráha|Báňské dráhy]] a dolů – zestátněna v roce [[1906]], důlní část pokračovala jako samostatná společnost s názvem '''Severní dráha Ferdinandova''' až do roku [[1945]], kdy byly doly této firmy znárodněny a začleněny do Ostravsko-karvinských dolů.

== Před vznikem společnosti ==
Historie KFNB začíná v březnu roku 1829 návrhem [[Franz Xaver Riepl| Franze Xavera Riepla]] na stavbu koněspřežné železnice z Vídně k severomoravskému uhelnému revíru, vítkovickým železárnám (založeným na základě Rieplova návrhu) a dále k solným dolům ve Věličce. O návrh se začal zajímat [[Salomon Mayer Rothschild]], který vyslal Riepla v roce 1830 na studijní cestu do Anglie. Návštěva na Riepla zapůsobila a přiměla ho změnit způsob pohonu – namísto koní mělo jít o parostrojní železnici. Po Rieplově návrhu Rothschild poprvé požádal císaře Františka I. o souhlas se stavbou, ale byl odmítnut. Po nástupu císaře Ferdinanda I. předložil Rotschild žádost znovu, s významnou podporou [https://cs.wikipedia.org/wiki/Klemens_Wenzel_von_Metternich Metternicha] a [https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Anton%C3%ADn_Kolovrat hraběte Kolovrata].

== Počátky historie ==
Dne 1. března [[1836]] začal úpis akcií společnosti, tento den lze považovat za datum vzniku firmy. Kromě Rotschilda patřili mezi hlavní akcionáře Metternich i Kolowrat. Z prvních 12 tisíc akcií zakoupil Rotschild dvě třetiny pro sebe. O tři dny později – 4. března [[1836]] – udělil vídeňské pobočce [[Salomon Mayer Rothschild|Rotschildova]] frankfurtského bankovního domu císař [[Ferdinand I.]] privilegium ke stavbě železnice [[Wien|Vídeň]] – [[Bochnia]] s odbočkami do Brna, Olomouce a Opavy. Text privilegia byl téměř shodný s privilegiem vydaným F. A. Gerstnerovi pro stavbu budějovicko-linecké koněspřežky.

Georg Simon Freiherr von Sina, největší konkurent rakouských Rotschildů, a banka Arnstein & Eskeles se pokusili stavbu zdržet. Na druhé schůzi akcionářů vznesl [https://www.geschichtewiki.wien.gv.at/Wien_Geschichte_Wiki?curid=6726 Ludwig von Pereira-Arnstein] z banky Arnstein & Eskeles různá obvinění týkající se odhadovaných nákladů a kvality technického projektu. Rothschild a Riepl dokázali tato obvinění vyvrátit jen s obtížemi, a pouze částečně. V říjnu 1836 Rothschild vyvolal zásadní hlasování výboru akcionářů o tom, zda má být stavba zahájena nebo celý podnik rozpuštěn. Pro stavbu hlasovalo 76 z 83 zástupců a následně Sina a zástupci banky Arnold & Eskeles rezignovali.

Stavba prvního úseku z Vídně do Břeclavi byla zadána třem firmám. Bratrům Kleinovým byly přiděleny zemní práce a zděné mosty mezi Vídní a Gänserndorfem za 176 000 zlatých. Spodní stavba z Gänserndorfu do Waltersdorfu připadla podnikateli [[Felice Tallachiniho|Felici Tallachinimu]] za 212 000 zlatých. Poslední úsek do Břeclavi získal podnikatel Mikšík za 95 000 zlatých, ale už od počátku s ním byly problémy a jeho úsek proto převzal Tallachini.

=== První úsek Nordbahn ===
Vlastní stavební práce začaly roku [[1837]] na 13 km dlouhém úseku [[Floridsdorf]] – [[Deutsch-Wagram]], na kterém se stavitelé učili a získávali praxi. Ředitelem stavby byl dvorní rada [https://cs.wikipedia.org/wiki/Hermenegild_von_Francesconi Hermenegild von Francesconi]. První pokusné jízdy proběhly ve dnech 13. a 14. listopadu 1837, oficiální zkušební jízdy pak ve dnech 19. a 23. listopadu. Během druhého dne zkušebních jízd ve vlaku seděli i pozvaní hosté a 23. listopad [[1837]] je proto označován jako datum otevření první parostrojní železnice v Rakousku. Osobní vlak dle vyhlášeného jízdního řádu po trati projel až 6. ledna [[1838]].

První parní lokomotivy, objednané v Anglii, dorazily do Vídně v březnu 1837, výcvik strojvedoucích byl prováděn na testovací dráze ve vídeňském Prateru. Prvním strojvedoucím se stal Carl Grundmann.

=== Další úseky ===
Otevírání dalších úseků Severní dráhy z [[Deutsch-Wagram]]u probíhalo postupně. Vyměřování v terénu probíhalo od léta 1836, stavební práce začaly o rok později. Stavbu úseku z Wagramu do Břeclavi řídili inženýři Kudriaffsky a Bretschneider, odbočky do Brna Carl Ghega. Vlastní stavbu prováděly opět již známé firmy – Felice Tallachini stavěl úsek z Břeclavi do Horních Heršpic a Kleinové úsek z Horních Heršpic do Brna. Úsek Kleinů byl sice výrazně kratší, ale jeho součástí byl 637 metrů dlouhý několikadílný most v Brně. Do Břeclavi přijel první vlak 6. června [[1839]], do Brna 7. července [[1839]].

Výstavba dalšího úseku Břeclav – Přerov byla opět rozdělena mezi firmu Felice Tallachiniho, která stavěla z Břeclavi do Spytinova (dnes Spytihněv), a firmu bratří Kleinů (ze Spytinova do Přerova). Zkušební jízda na 54 km dlouhém úseku mezi Břeclaví a Starým Městem proběhla 27. března 1841, pravidelně tu ale vlaky začaly jezdit až po dokončení stavby celého úseku, tedy od 1. září 1841.

[[Kategorie:Železniční společnosti v Rakousku]]
[[Kategorie:Železniční společnosti v Česku]]
[[Kategorie:Železniční společnosti v Haliči]]

{{#subobject:
|Datum události=1836-3-1
|Přesnost=E
|Událost=Založení společnosti
|Popis události=Byla založena společnost [[{{PAGENAME}}]]
}}

Severní dráha císaře Ferdinanda - Historie editací

Jaroslav Cerny: vytvoření stránky