Jaroslav Cerny: vytvoření stránky

2022-05-12T04:32:44Z

vytvoření stránky

Nová stránka

Německá železniční společnost '''Deutsche Reichsbahn''' (zkratka DR), byla německou státní železniční společností od Weimarské republiky do bezprostředního období po ukončení 2. světové války.

Část Deutsche Reichsbahn, která byla po roce 1945 v sovětské okupační zóně, byla provozována jménem sovětské vojenské správy v Německu (SMAD) a v roce 1949 se stala státní železnicí Německé demokratické republiky. Označení „Deutsche Reichsbahn“ zde bylo zachováno. Druhá část Deutsche Reichsbahn, která se nacházela ve třech dalších okupačních zónách, se po založení Spolkové republiky Německo v roce 1949 přeměnila na podnik [[Deutsche Bundesbahn]].

==Historie==
První železniční společností vlastněnou Německou říší se staly [[Říšské státní dráhy v Alsasku-Lotrinsku]], které vznikly poté, co Francie postoupila území Alsaska-Lotrinska v roce 1871 Německé říši a nově vznikající třetí Francouzská republika formálně zakoupila železniční síť [[Compagnie des chemins de fer de l'Est|Francouzské východní železniční společnosti]] a odevzdala ji Německu jako válečnou kořist. Po ukončení první světové války tato společnost přešla do vlastnictví do Francie.

Ve zbývajících německých zemích však jejich státní železnice zůstaly pod jejich svrchovaností, pokus Otto von Bismarcka o získání hlavních železničních tratí pro Říši neuspěl. Teprve po ukončení první světové a obrovským investičním potřebám na obnovu zničených tratí se podařilo vytvořit jednotné německé státní železnice.

==Deutsche Reichseisenbahnen (1920 až 1924)==
V souladu s ustanoveními Weimarské ústavy ze dne 11. srpna [[1919]] byla dne 1. dubna [[1920]] uzavřena [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&datum=1920&page=1007&size=45 Státní smlouva o přechodu státních železnic na Říši] mezi dotčenými zeměmi, která zakládala společnost ''Deutsche Reichseisenbahnen''. V době této akvizice vlastnilo státní železnice osm německých zemí:
* [[Großherzoglich Badische Staatseisenbahnen|Velkovévodské bádenské státní dráhy]],
* [[Königlich Bayerische Staatseisenbahnen|Královské bavorské státní dráhy]],
* [[Großherzoglich Hessische Staatseisenbahnen|Velkovévodské hessenské státní dráhy]] (spolu s Pruskými státními drahami propojené ve [[Preußisch-Hessische Eisenbahngemeinschaft|Prusko-hessenské železniční společnosti]]),
* [[Friedrich-Franz-Eisenbahn|Velkovévodské meklenburské dráhy]],
* [[Großherzoglich Oldenburgische Staatseisenbahnen|Velkovévodské oldenburské státní dráhy]],
* [[Preußische Staatseisenbahnen|Pruské státní dráhy]] (spolu s Velkovévodskými hessenskými státními drahami propojené ve [[Preußisch-Hessische Eisenbahngemeinschaft|Prusko-hessenské železniční společnosti]]),
* [[Königlich Sächsische Staatseisenbahnen|Královské saské státní dráhy]] a
* [[Königlich Württembergische Staats-Eisenbahnen|Královské württemberské státní dráhy]].

Oficiální datum založení Deutsche Reichseisenbahnen bylo 1. dubna [[1920]], ale fakticky byl rozhodující datum 5. května [[1920]], kdy říšský ministr dopravy rozkazem zavedl „Vorläufige Verwaltungsordnung“ (Prozatimní správní řád). Proces „poříšštění“ zemských železnicí probíhal až do roku 1922 – vzhledem k tomu, že významná část státních zaměstnanců musela nově skládat přísahy jako státní úředníci říše.

==Deutsche Reichsbahn-Gesellschaft (1924 až 1937)==

Dawesův plán z roku [[1924]], který měnil režim plateb německých reparací, navrhnul, aby říšské dráhy byly zcela zastaveny zahraničním věřitelům. Německá vláda proto 12. února 1924 vydala nařízení o zřízení státního podniku Deutsche Reichsbahn, určeného k provozování a správě železnic ve vlastnictví Německé říše. Říše zůstala nadále vlastníkem říšských železnic.

Protože však tato opatření dle věřitelů nebyla dostatečná, byl 30. srpna 1924 přijat [http://www.hs-merseburg.de/~nosske/EpocheII/dg/e2d_2103.html Gesetz über die Deutsche Reichsbahn-Gesellschaft] (Zákon o společnosti Deutsche Reichsbahn-Gesellschaft), který ustavil akciovou společnost '''Deutsche Reichsbahn-Gesellschaft''', sloužící k provozování říšských železnic. Státní podnik Deutsche Reichsbahn byl tímto zákonem zrušen. Současně s příjetím zákona byla DRG zatížena obligacemi ve výši 11 miliard zlatých marek ve prospěch vítězů války, základní kapitál společnosti měl přitom hodnotu asi 15 miliard marek. Každoroční peněžní odvody v rámci reparací ve výši asi 600 milionů marek byly pro DRG velkou zátěží. Až v roce [[1932]] byly na konferenci v Lausanne tyto obligace zrušeny.

Začátkem třicátých let proběhlo v DRG několik významných změn:
*1. říjen [[1930]]: Převzetí společnosti [[Hafenbahn Bremen]]
*27. července [[1933]]: Založení dceřiné společnosti [[Reichsautobahn]]
*1. března [[1935]]: Převzetí železnic na území Sárska

Počáteční existence DRG byly ve znamení programu na harmonizaci silně nejednotného vozového a lokomotivního parku zemských železnic, v jehož rámci vznikly tzv. ''standardní parní lokomotivy'' (Einheitsdampflokomotiven). Program nebyl plněn dle předpokladů, a to jednak kvůli finančním potížím společnosti, jednak kvůli nutnosti přestavět některé tratě na vyšší nápravové hmotnosti nových lokomotiv. Až do konce třicátých let proto v provozu dominovaly původní lokomotivy zemských drah, především pruských. V prvních letech existence DRG byly nadále vyráběny stroje starých zemských lokomotivních řad, např. pruské P 8 (BR 38.10-40), P 10 (BR 39), G 12 (BP 58.10) a T 20 (BR 95). Stroje bavorské řady S 3/6 (BR 18.5) byly vyráběny až do roku [[1930]].

Železniční síť tvořilo v roce [[1935]] celkem 68 728 km tratí, z toho 30 330 km hlavních, 27 209 vedlejších a 10 496 km malodrah (Kleinbahnen).

V dálkové dopravě byly až do druhé poloviny 30. let tahounem vývoje proudnicové parní lokomotivy, poté byly hojně nasazovány vysokorychlostní motorové vozy a soupravy, např. [[Fliegender Hamburger]]. Potenciál motorových vozů do budoucnosti naznačil rekord [[Schienenzeppelin|kolejového Zeppelina]] z roku 1931 (230,2 km/h).

Před druhou světovou válkou směřovaly dopravní proudy především ve směru západ–východ. Mezi hlavní linie s rychlostním motorovým provozem patřila pruská [[Ostbahn]] (s výjimkou pomalejšího úseku skrz Polsko), dráha Berlín – Hamburg, Berlín – Hannover – Porúří, Frankfurt – jihozápadní Německo a Slezská dráha Berlín – Breslau.

==Deutsche Reichsbahn (1937 až 1945)==
Zákon o revizi poměrů Říšské banky a Deutsche Reichsbahn (''Gesetz zur Neuregelung der Verhältnisse der Reichsbank und der Deutschen Reichsbahn'') z 10. února [[1937]] převedl společnost DRG znovu do vlastnictví státu a zkrátil její název na '''Deutsche Reichsbahn'''.

Dráhy měly poté důležitou logistickou roli při rychlém přesunu oddílů Wehrmachtu, mimo jiné:
*březen [[1938]] – připojení Rakouska
*říjen [[1938]] – obsazení Sudet
*březen [[1939]] – zábor zbytku Československa
*září a říjen [[1939]] – tažení do Polska
*duben [[1940]] – obsazení Dánska a Norska
*květen a červen [[1940]] – západní tažení
*[[1941]] – Balkán a vpád do Sovětského svazu

Vpád do Sovětského svazu se od jiných zemí lišil nutností přizpůsobit se jinému rozchodu kolejí. Rusům se podařilo při ústupu odvézt nebo zničit většinu vozového parku. Němci proto byli nuceni přestavovat ruské tratě na normální rozchod a vyvinuli přitom mimořádné úsilí – v období mezi 22. červnem a 8. říjnem [[1941]] bylo takto přestavěno celkem 16 148 km tratí.

Ve všech okupovaných zemích se DR pokusily zapojit získaný vozový park a infrastrukturu do svého organizačního systému a formou převzetí tak značně zvětšily svou velikost. Přebírány byly nejen státní dráhy zabraných zemí, ale i soukromé železnice.

{| class="wikitable"
|+ Státní dráhy, převzaté nebo včleněné do Deutsche Reichsbahn
|- class="hintergrundfarbe5"
! style="vertical-align:top; width:15%;"| Datum převzetí

! style="vertical-align:top; width:35%;"| Název
! style="vertical-align:top; width:50%;"| Poznámky
|-
| align="right"| 18. březen 1938
| [[Österreichische Bundesbahnen]] (BBÖ)
|Vozový park byl oficiálně převzat až k 1. lednu 1939.
|-
| align="right"| 19. říjen 1938
| Část [[Československé státní dráhy| ČSD]]
| Jen tratě na území zabraných Sudet.
|-
| align="right"| 23. březen 1939
| Část [[Lietuvos geležinkeliai|Litevských státních drah]]
| Železnice v okolí Memelu
|-
| align="right"| 1. listopad 1939
| Část ([[Polskie Koleje Państwowe|PKP]])
| Dráhy ležící do roku 1918 na německém území a podél tehdejších hranic s německou jazykovou menšinou
|-
| align="right"| od roku 1940
| Část společnosti ([[Nationale Maatschappij der Belgische Spoorwegen/Société Nationale des Chemins de fer Belges|NMBS/SNCB]])
| postupné převzetí území odstoupeného roku 1920 Belgii
|-
| align="right"| 1941
| Část jugoslávské společnosti ([[Jugoslovenske Železnice|JŽ-JЖ]])
| Dráhy v připojených oblastech Dolní Štýrsko a Kraňsko
|-
| align="right"| 1941
| Část sovětských železnic
| Dráhy, které se do roku 1939 nacházely na polském území
|}
{| class="wikitable"
|+ Soukromé dráhy, převzaté nebo včleněné do Deutsche Reichsbahn
|- class="hintergrundfarbe5"
! style="vertical-align:top; width:15%;"| Datum převzetí
! style="vertical-align:top; width:75%;"| Název
! style="vertical-align:top; width:10%;"| Délka tratí
|-
| align="right"| 1. leden 1938
| [[Lübeck-Büchener Eisenbahn]] (LBE)
| style="text-align:right;"| 160,8 km
|-
| align="right"| 1. leden 1938
| [[Braunschweigische Landes-Eisenbahn-Gesellschaft|Braunschweigische Landes-Eisenbahn]] (BLE)
| style="text-align:right;"| 109,5 km
|-
| align="right"| 1. srpen 1938
| [[Lokalbahn Aktien-Gesellschaft]] München ([[Lokalbahn Aktien-Gesellschaft|LAG]])
| style="text-align:right;"| 187,7 km
|-
| align="right"| 1. leden 1939
| [[Lausitzer Eisenbahn-Gesellschaft]]
| style="text-align:right;"| 80,9 km
|-
| align="right"| 1939 až 1940
| Na území bývalého Rakouska: [[Schneebergbahn]], [[Schafbergbahn]], [[Steyrtalbahn]], [[Waldviertler Schmalspurbahnen|Niederösterreichische Waldviertelbahn]], [[Aspangbahn|Eisenbahn Wien – Aspang]], [[Mühlkreisbahn]]
| style="text-align:right;"|
|-
| align="right"| 1940
| 9 bývalých československých soukromých drah, u kterých byl provoz převzat již v říjnu 1938
| style="text-align:right;"|
|-
| align="right"| od roku 1940
| Železnice v Lucembursku –[[Anonyme Luxemburgische Prinz-Heinrich-Eisenbahn- und Erzgrubengesellschaft]], [[Wilhelm-Luxemburg-Eisenbahngesellschaft]], [[Luxemburger Schmalspurbahnen]]
| style="text-align:right;"|
|-
| align="right"| 1. leden 1941
| [[Mecklenburgische Friedrich-Wilhelm-Eisenbahn-Gesellschaft]]
| style="text-align:right;"| 112,6 km
|-
| align="right"| 1. leden 1941
| [[Prignitzer Eisenbahn AG]]
| style="text-align:right;"| 61,5 km
|-
| align="right"| 1. leden 1941
| [[Wittenberge-Perleberger Eisenbahn]]
| style="text-align:right;"| 10 km
|-
| align="right"| 1. květen 1941
| [[Eutin-Lübecker Eisenbahn|Eutin-Lübecker Eisenbahn-Gesellschaft]] (ELE)
| style="text-align:right;"| 39,3 km
|-
| align="right"| 1. srpen 1941
| [[Kreis Oldenburger Eisenbahn]] (KOE)
| style="text-align:right;"| 72,3 km
|-
| align="right"| 1. leden 1943
| [[Bahnstrecke Toitz-Rustow – Loitz|Kleinbahn Toitz-Rustow–Loitz]]
| style="text-align:right;"| 7 km
|-
| align="right"| 1. červenec 1943
| [[Schipkau-Finsterwalder Eisenbahn|Schipkau-Finsterwalder Eisenbahn-Gesellschaft]]
| style="text-align:right;"| 33 km
|}

== Deutsche Reichsbahn (po roce 1945)==
Po skončení druhé světové války připadly ty části DR, které se nacházely vně nově schválených hranic Německa, státům, na jejichž území se nacházely. Uvnitř Německa byl provoz železnic řízen na úrovni čtyřech okupačních zón.

V americké zóně byly dosavadní ředitelství DR v městech Augsburg, Frankfurt am Main, Kassel, München, Regensburg a Stuttgart (pro dráhy ve Württembersku-Badensku) podřízeny hlavnímu dopravnímu ředitelství americké zóny v Frankfurtu am Main. Pod britské generální ředitelství DR v Bielefeldu spadaly ředitelství DR v městech Essen, Hamburg, Hannover, Köln, Münster (Westfálsko) a Wuppertal. Po zformování tzv. dvojzóny v roce [[1946]] vznikla Hlavní správa železnic americké a britské okupační zóny, která v roce [[1947]] přesídlila do města Offenbach am Main a přejmenovala se na „Deutsche Reichsbahn im Vereinigten Wirtschaftsgebiet“. Po založení Německé spolkové republiky se znovu přejmenovala na [[Deutsche Bundesbahn]].

Ve francouzské okupační zóně byla zřízena organizace [[Betriebsvereinigung der Südwestdeutschen Eisenbahnen]] (Združení jihozápadních německých železnic) se sídlem ve městě Speyer. Do sdružení patřily obvody ředitelství v Karlsruhe (ležící v americké zóně), Mainz a Saarbrücken. Poté, co bylo Sársko vyjmuto z francouzské okupační zóny a byla v něm zřízena samostatná železniční společnost, byla zbývající síť obvodu ředitelství v Saarbrücken převedena pod nové ředitelství Trier.

Státní železnice v sovětské okupační zóně si z právních důvodů ponechaly původní název Deutsche Reichsbahn. V postupimské smlouvě bylo totiž uvedeno, že právo provozovat železniční dopravu na území Berlína patří jen podniku Deutsche Reichsbahn. Přejmenování by vedlo ke ztrátě práv na území západního Berlína. Kromě sídla DR v Berlíně se o organizaci staraly ředitelství v městech Berlin, Cottbus, Dresden, Erfurt, Greifswald, Halle, Magdeburg a Schwerin.

{{WikipedieDE|Deutsche_Reichsbahn_(1920–1945)|Deutsche Reichsbahn (1920–1945)}}

Deutsche Reichsbahn (1920–1945) - Historie editací

Jaroslav Cerny: vytvoření stránky