Zobrazení zdroje stránky Sächsische Schmalspurmuseum Rittersgrün

Pro obec Rittersgrün začal věk železnice 1. července [[1889]], kdy vyjel první pravidelný vlak na krátké úzkorozchodné trati [[Železniční trať Grünstädtel – Rittersgrün|Grünstädtel – Oberrittersgrün]] o rozchodu 750 mm. Provoz na trati vydržel celých 82 let a ukončen byl 26. září 1971.

Obecní kronikář Gerhard Lang přišel ještě před zrušením provozu s&nbsp;projektem „technického výstaviště“. Po velkém přesvědčování různých úřadů se mu nakonec podařilo dosáhnout schválení svého projektu, a na ploše koncového nádraží Oberrittersgrün skutečně vznikla výstavní plocha, na které byla postupně soustředěna různá vozidla a jiné památky na železnici.

Po udělení souhlasu se zřízením muzea ze strany drážďanského ředitelství DR byly vybrány čtyři nákladní, dva osobní, jeden služební a jeden vyhlídkový vagón, které spolu s&nbsp;lokomotivou 99 579 z&nbsp;Kirchbergu projely 15. ledna 1972 jako poslední vlak z&nbsp;Grünstädtelu do stanice Oberrittersgrün.

Shromažďování dalších exponátů a jejich restaurace, doprovázené přestavbou výtopny, skončilo po mnoha měsících bezplatné práce místních nadšenců, odváděné v&nbsp;jejich volném čase, v&nbsp;roce 1977, kdy byla 18. června výtopna a část plochy nádraží slavnostně otevřena jako tzv. „Technische Schauanlage“. Po pádu reálného socialismu na počátku 90. let 20. století se naskytly nové perspektivy, počet členů muzejního spolku byl však na vzletné plány příliš malý. 

Saské úzkorozchodné muzeum v&nbsp;Rittersgrünu je otevřeno po celý rok, od dubna do října každý den mimo pondělí od 10 do 17.30 hodin, od listopadu do března každý den mimo pondělí od 10 do 16 hodin. Poslední vstup je půl hodiny před zavřením. Návštěva v&nbsp;pondělí je možná po předchozí domluvě.

V bývalé služební místnosti najdou návštěvníci výstavku o technickém zázemí železničního provozu, Ve skladišti výpravní budovy našla přístřeší stálá výstava „Das alte Fuhrwesen des Erzgebirges“, informující o dopravě v&nbsp;Krušných horách za dob, kdy tu ještě žádné železnice nejezdily.

Na ploše bývalého kolejiště stojí souprava rekonstruovaných vagónů s&nbsp;výstavními tably, na kterých je popsaná historie zdejší úzkorozchodky i dalších saských tratí o známém rozchodu 750 mm. Kromě této soupravy stojí před výpravní budovou i před výtopnou různé lokomotivy.

Hned vedle muzejního areálu jezdí rittergrünská parková drážka o rozchodu 600 mm. Počátky této parkové drážky sahají do roku 2002, kdy se přímo v&nbsp;areálu muzea objevil 80 metrů dlouhý úsek 600 mm koleje, po které Ludwig Jungnickel vozil děti ve dvou vagóncích vlastní výroby, tažené motorovou lokomotivou, vypadající jako lokomotiva parní. V&nbsp;roce 2003 pak začala vznikat kolem dětského hřiště současná parková drážka, původně jen jako okružní. V&nbsp;roce 2005 byl od hřiště protažen směrem do údolí kolejový trojúhelník pro otáčení lokomotivy, a ten byl postupně protahován dále. V&nbsp;současné době je drážka – včetně koncové smyčky – dlouhá již asi 600 metrů.

==Web==
[http://http://www.schmalspurmuseum.de Stránky muzea Sächsische Schmalspurmuseum Rittersgrün]