Železniční trať Taubenheim – Dürrhennersdorf

Mapa tratě z roku 1901

Železniční trať Taubenheim – Dürrhennersdorf byla saská úzkorozchodná dráha v Horní Lužici nedaleko českých hranic, zprovozněná roku 1892. Vedla z obce Taubenheim na hlavní trati Bischofswerda – Zittau přes průmyslové město Oppach do Dürrhennersdorfu na trati Ebersbach – Löbau. V roce 1945 byla v rámci válečných reparací demontována a odeslána do Sovětského svazu.

Historie

Po zahájení provozu na tratích Ebersbach – Löbau (1873) a Ebersbach – Sohland (1875) začali postupně majitelé textilních továren a firem na zpracování kovů v obcích Oppach, Beiersdorf a Schönbach navrhovat stavbu další tratě přes vyjmenované obce, aby nemuseli zboží dovážet na nádraží koňskými potahy. V roce 1877 vzniknul výbor pro stavbu tratě, vedený majitelem jedné z továren a poslancem parlamentu Karlem Friedrichem Matthesem. Od samého počátku však byla zpochybňována ziskovost navrhované tratě a parlament proto 7. února 1890 schválil stavbu pouze úzkorozchodné železnice. V září 1891 začala stavba, hotová trať byla otevřena 1. listopadu 1892. Stavební náklady na celou trasu činily přibližně 1,1 milionu marek, protože v Oppachu a Dürrhennersdorfu byly nutné dva větší mosty.

Nádraží Oppach

V prvních letech provozu na trati jezdily tři páry vlaků ve smíšené osobní a nákladní dopravě. V nákladní dopravě (především uhlí, kámen a zemědělské produkty) byly nejprve využívány úzkorozchodné nákladní vagony, ale používána byla i přeprava normálněrozchodných vozů na podvalnících, zpočátku byl na dráze ovšem pouze jeden pár podvalníků. V roce 1911 skončil provoz smíšených vlaků kvůli stále se prodlužující době posunu ve stanicích a nákladištích, byly proto přidány další čistě nákladní vlaky. V roce 1927 byl zesílen železniční svršek a upraveny nakládací rampy, aby bylo možné v nákladní dopravě přejít z podvalníků na podvalové vozy. K této změně došlo ale jen proto, že zbývající podvalníky mohly být přesunuty do Žitavy, kde ČSD odmítly zavést podvalové vozy na své úzkorozchodné dráze Frýdlant v Čechách - Heřmanice.

Současně s otevřením trasy byl také zahájen poštovní provoz. Pro tento účel byl jako tzv. A-Bahnpost použit samostatný vagón vlakové pošty. Kolem roku 1930 byl poštovní provoz přesunut na silnici, ale během druhé světové války byly opět poštovní zásilky dopravovány vlakem.

Velký rozkvět dráha zažila mezi lety 1938 a 1944 kvůli přípravám na válku a následné válečné výrobě. Kromě pěti párů vlaků v celé trase jezdily také dva osobní vlaky v úseku Taubenheim - Oppach a do jízdního řádu přibyly další nákladní vlaky. Nejvýznamnějším zákazníkem v této době byl závod Siemens v Oppachu. Dráhu denně k dojíždění za prací využívalo zhruba 1000 až 1200 cestujících. Od roku 1940 byly nasazeny dvě parní lokomotivy, původně plánovaná dodávka motorových vozů 137 322-325 ale realizována nebyla.

Těsně před koncem války vyhodil Wehrmacht 8. května 1945 do vzduchu most v Dürrhennersdorfu, jeho provizorní náhrada byla zprovozněna v červnu 1945. Jen pár měsíců po skončení války byl však provoz na celé trase 17. září 1945 zastaven, koleje vytrhány a skoro s celým vozovým parkem odevzdány do Sovětského svazu jako součást válečných reparací. Poslední manipulační vlak zajišťující svoz demontovaných kolejnic jel v listopadu 1945. V následujících letech bylo podniknuto několik pokusů o obnovení tratě, ale všechny selhaly kvůli nedostatku potřebného materiálu.

Lokomotivy a vozový park

Použité lokomotivy a vozy odpovídaly obecným saským předpisům o stavbě a zadávání veřejných zakázek pro úzkorozchodné železnice, a proto je bylo možné volně vyměnit za vozidla z jiných saských úzkorozchodných tratí.

Pilíře mostu přes Sprévu v Taubenheimu

Na trati byly nejprve nasazeny parní lokomotivy řady I K, po krátkou dobu byla využívána i jedna parní lokomotiva č. 36 řady III K. Od roku 1926 až do konce provozu na trati jezdily téměř výhradně silnější stroje řady IV K. Kolem roku 1940 je zdokumentováno krátkodobé používání stroje řady V K. V případě poruch byly lokomotivy často nahrazeny stroji ze žitavské úzkorozchodné sítě.

Při zahájení provozu na dráze byly tři dvounápravové a jeden čtyřnápravový osobní vůz, a k tomu 13 krytých a 22 otevřených nákladních vozů. Do roku 1926 byly dvounápravové osobní vozy nahrazeny za čtyřnápravové. Na konci provozu v roce 1945 bylo ve vozovém parku celkem 17 čtyřnápravových vozů.

Ve vozovém parku pro nákladní dopravu bylo na konci provozu v roce 1945 celkem 23 podvalových vozů a 18 úzkorozchodných nákladních vozů řad OO, GG a HH.