Železniční spodek
Železniční spodek je součást železniční tratě. Zabezpečuje předepsané geometrické parametry koleje a přenáší statické i dynamické zatížení od vozidel bez trvalé deformace pláně tělesa z železničního svršku do země. Skládá se z těchto částí:
- těleso železničního spodku (tvoří ho zemní těleso, konstrukční vrstvy tělesa železničního spodku a odvodňovací zařízení)
- stavby železničního spodku (konstrukce nahrazující z části nebo úplně těleso železničního spodku, zvyšující jeho stabilitu nebo tvořící jeho ochranu, případně sloužící jinému speciálnímu účelu; patří sem propustky, mosty, objekty mostům podobné, tunely, galerie, opěrné, zárubní a obkladní zdi, zdi ostatní, protihlukové stěny a stavby ochranné.)
- dopravní plochy a komunikace (plochy a komunikace určené k nastupování a vystupování cestujících, k manipulaci a skladování věcí a zajištění obsluhy při provozu dráhy pozemními dopravními prostředky apod.; patří sem nástupiště, nákladiště, rampy, příjezdy na nákladiště, účelové komunikace, apod.)
- drobné stavby a zařízení (prohlídkové a čistící jámy, zarážedla, oplocení a zábradlí)
Hranice mezi železničním spodkem a železničním svrškem se označuje jako pláň tělesa železničního spodku. Její základní šířky a tvary určují Vzorové listy železničního spodku Ž1. Pláň tělesa složeného ze zemin nesoudržných, propustných a nenamrzavých může být vodorovná nebo v příčném sklonu až 5 %. Pláň tělesa složeného z nepropustných zemin se provádí zásadně v příčném sklonu 5 %. Na tratích úzkého rozchodu postačuje příčný sklon zemní pláně 3 %.
Těleso železničního spodku tvoří horniny a zeminy. Pokud má zemní pláň únosnost menší než požadovanou, je třeba horní část zemního tělesa nahradit materiálem s vyšší únosností nebo únosnost zvýšit pomocí stabilizace, zlepšením zeminy zemní pláně či použitím výztužných prvků (výztužné geotextilie, geomřížky apod.). Únosnost konstrukčních vrstev tělesa železničního spodku se zjišťuje statickou zatěžovací zkouškou pomocí tuhé kruhové desky o průměru 0,30 m. Při volbě konstrukce tělesa železničního spodku se vychází především z druhu i stavu zeminy a horniny zemní pláně, z únosnosti zemní pláně a z nejvyšší předepsané rychlosti jízdy vlaků. Přihlíží se též k vodnímu a teplotnímu režimu.[1]
Podle složení konstrukčních vrstev se rozlišují tyto základní typy konstrukce[2]:
- železniční svršek je přímo uložen na pláň tělesa železničního spodku, která je totožná se zemní plání
- železniční svršek je uložen na podkladní vrstvu, případně podkladní a konstrukční vrstvu, která spočívá na zemní pláni
- železniční svršek je uložen na konstrukční vrstvu (podkladní vrstvu), která spočívá na geosyntetikách uložených na zemní pláni
- železniční svršek je uložen na betonové prefabrikované desce, která spočívá na vyrovnávací vrstvě z písku nebo štěrkopísku, zřízené na geotextilii nebo geomembráně uložené na zemní pláni
- železniční svršek je uložen na vrstvě asfaltového betonu nebo drceného obalovaného kameniva, která spočívá na vyrovnávací vrstvě ze štěkodrtě zřízené na zemní pláni ze snadno zvětrávajících hornin
- železniční svršek je uložen na konstrukční vrstvě (podkladní vrstvě), která spočívá na vrstvě stabilizace zřízené na zemní pláni nebo na zemní pláni vytvořené ze zlepšené zeminy případně stabilizace
Zemní těleso může mít v podstatě 3 podoby:
- násep (konstrukce vybudovaná ze sypaniny nad úrovní terénu)
- zářez (konstrukce vzniklá odtěžením zeminy nebo horniny do předepsaného profilu)
- odřez (konstrukce vzniklá odtěžením nebo částečným odtěžením a částečným nasypáním materiálu do předem stanoveného tvaru při vedení tratě po úbočí)
Literatura
PLÁŠEK, Otto. Železniční stavby: železniční spodek a svršek. Brno: CERM, 2004, 291 s. ISBN 80-214-2620-9.